Ráno když jsem připravoval snídani pro sebe a mojí přítelkyni tak se spustila šílená bouřka. Takovou jsem snad v životě v téhle naší vesnici neviděl, hromy a blesky, silné nárazy deště do okna. Pozoroval jsem blesky z okna a u toho čistil odkapáváč z kávovaru, slanina a vajíčka na pánvi už skoro ready. V tu chvíli jsem zaslechl otevírání vchodových dveří (na téhle vesnici ráno odemykáme dveře kdyby sousedi něco potřebovali) otočil jsem a spatřil postavu která působila jako paní Olívie, sousedka odnaproti, občas si zaskočila půjčit sůl, cukr, olej zkrátka cokoliv na vaření, zase jsem od ní dostával často její výborné tvarohové koláčky takže mi to nevadilo.
"Paní Olívie, co byste potřebovala ? A nedáte si kafe ? Přeci jen i přeběhnout sem v tomhle počasí muselo být něco." věděl jsem že kafe či čaj odmítne ale slušnost je slušnost že. "Pojď blíž" tenhle hlas nepatřil paní Olívii, zněl jako sípot kuřáka a zároveň křik. V uších mi nepříjemně zarezonovalo, chlupy na rukách se naježili, něco mi říkalo že je tu něco špatně. Podíval jsem se pořádně na postavu, tohle nemohl být člověk. Nohy takové pokroucené a kolena jako kdyby opačně než mají lidé, velmi dlouhé ruce, ty sahaly skoro až ke kotníkům. Sáhl jsem po noži na lince. Než jsem stihl promluvit tak kus za oknem udeřil blesk a ozářil místnost, viděl jsem i tvář té věci. Vypadalo to trochu jako paní Olívie ale obličej byl protáhlý, ústa obrovská a nedovřená, plná ostrých zubů. Stál jsem ochromený hrůzou, ta věc najednou skočila, byla ode mě tak 4 možná 5 metrů a najednou stála u mě. Instinkt přežití zapůsobil, pánev s vejci a slaninou praštila tu věc a nůž jsem tomu vrazil do těla, získal jsem trochu času. Okamžitě jsem vyběhl nahoru do patra po schodech do ložnice, zabouchal a zamknul dveře, moje přítelkyně se zrovna dooblékla a nejspíš slyšela hluk z kuchyně. "Co se..." než stihla položit otázku dal jsem jí ruku přes pusu a strhl jí do šatníku. Šatník byl prakticky malá místnost plná šuplíku a věšáku s oblečením ale taky jsem zde měl trezor a v něm svého glocka i s pouzdrem a popruhem pro dva zásobníky navíc a tlumič. A taky jsem tu měl helmu, kalhoty a bundu na mojí crossku. Oboje jsem podal Kate. "Obleč si to hned." řekl jsem prakticky rozkaz. "Ale co se děje? Proč?" ptala se Kate se strachem v hlase. Nestihl jsem odpovědět když se ozvala rána do dveří ložnice, dveře to málem vyrazilo. Druhá rána a dveře se poroučely k zemi. Ta věc teď stála ve dveřích do místnosti.
V tu chvíli se vedle postele zvedla hora masa a chlupů. "Ashley.." zašeptala Kate. Ashley byla její staford, pes složený snad jen ze svalů a přes ně trocha kůže a chlupů. Ashley se nahrbila a začala na tu věc vrčet a pak po ní skočila. To ta věc nečekala a Ashley se povedlo zakousnout té věci do krku a tím jí srazit na zem, nevím kde se to naučila, nikdy jsem jí neviděl na nic a nikoho zaútočit. "Rychle k motorce." řekl jsem a vyběhli jsme ze šatníku. Ta věc se začala zvedat, schytala zásobník z glocka přímo do hlavy a pak padla na zem. Všichni jsme doběhli do garáže, já si vzal z crossky svojí koženou bundu a brýle připomínající spíše ochranný štít (Kate nesnášela když jsem jezdil bez helmy jen s tímhle štítem). "Sedej a drž se. Zvládne vedle nás Ashley běžet?" nerad bych tady Ashley nechal ale ta crosska je pro jednoho a už Kate se bude muset hodně držet aby nespadla. "Jo to zvládne." Otočil jsem klíčkem abych nastartoval a ovladačem otevřel garáž. Vyjel jsem ven do bouřky, podíval jsem se doprava na pole přes která jsem chtěl přejet, to nepůjde. Na poli stálo aspoň šest dalších příšer. Přidal jsem plyn a rozjel se po cestě skrz vesnici. I přes vítr a déšť jsem z některých domů slyšel křik, Kate se mě chytla ještě pevněji, zkusil jsem přidat ale moje crosska zvládala při dvou lidech jen poloviční rychlost a nemohl jsem ujet Ashley ačkoli mi přišlo že ta má snad taky motor protože běžela vedle nás celou dobu. Blížili jsme se k městu kus od nás když Kate zakřičela. Otočil jsem hlavou a hrklo ve mně, asi deset těch oblud běželo po silnici za námi a blížili se. Byli jsme kousek od mostu co vede do města, musíme to stihnout. Už jsme skoro na mostě, začínám slyšet jak se ty věci blíží. Na konci mostu byla velká louže, vjel jsem do ní a zapomněl že je tam díra kterou ještě město neopravilo. Oba jsme přeletěli řidítka a dopadli na zem. Kate dopadla díky mojí výbavě dobře, já cítil bolest v levé ruce, zádech a třeštila mi hlava. Dokázal jsem se zvednout, měl jsem jedinou myšlenku bránit Kate. Vytáhl jsem pistoli a k mému překvapení jsem zjistil že ta monstra stojí před mostem a jen zírají, jako kdyby byl most nějaká hranice. Pak udeřil blesk a v tom záblesku byly fuč stejně jako bouřka s kterou se objevili. Po chvíli jsem za zády slyšel policejní sirény, jen jsem si sedl vedle Kate a čekal. Později poté co mi zafixovali zlomenou levou ruku, dali pár stehů na hlavu a tape náplasti na záda jsme na policejní stanici vypovídali o všem co se stalo. Nejdříve nám nevěřili a chtěli test na drogy a alkohol, ještě než byl výsledek tak jim přišla nějaká zpráva a výsledky nebyly potřeba. Hlídka co jela naší vesnici zkontrolovat našla na místě prý totální masakr, spousta krve v barácích, někde i na ulici, domy a věci v nich rozbité jak kdyby došlo k boji. Těla nikde, prakticky 300 lidí bylo v tuto chvíli ve stavu Pohřešován/potenciálně mrtvý. Celé jsme to přežili já s Kate a fenkou Ashley, pak jeden manželský pár a jejích dvě děti co se zamkli ve sklepě který má kovové dveře a žádný jiný vstup, nikdo další. Všichni jsme popsali úplně to samé monstrum/monstra. Nikde po nich ale nic nezůstalo a krev kterou poslali na analýzu ode mě z ložnice neměla shodu, nebyla zvířecí, paní Olívii taky nepatřila, jako lidská se ale prý zařadit taky nedala. Dokonce to přijela vyšetřovat FBI, od těch jsme dostali jasný pokyn nebo spíš zákaz, nemluvit o tom co se stalo. Prý nejsme první vesnice ve které se toto stalo, za posledních několik měsíců k tomu došlo už desetkrát a vždy stejně - bouřka jakou nikdo nepamatuje a ty věci co na první pohled vypadají jako člověk pak zabíjí vše co vidí. Vždy je prý pár jen velmi málo přeživších a to buď ti co dokáží utéct nebo dokáží bojovat dost dlouho aby bouřka přestala. A vypadá to že se ta bouře hýbe nějakým směrem. Ti jež útočí za bouře. Tak se prý říká těmto útokům. Byl jsem vytočený, tolik lidí umřelo zbytečně, FBI musela vědět nebo minimálně tušit směr po prvních několika vesnicích. V tu chvíli začala venku bouřka....
Comments