Chata - Random short story 3

Jednoho dne letního dne jsme se s přáteli vydali na víkend do pronajaté chaty daleko v lesích a horách. Posledního člověk kterého jsme viděli byl majitel benzínky/obchodu se suvenýry u hlavní silnice. Během našeho rychlého nákupu nějakých těch sladkostí a pití se lehce vyptával kam míříme. Řekli jsme mu že na chatu v lese (od benzínky asi 40km), v tu chvíli se dost zarazil a řekl: "Nebojíte se tam jet ? Víte co se o tom místě vypráví?" Všichni jsme se jen zasmáli, ano věděli jsme ty historky. Prý se v okolních lesích pohybují příšery, někdo říká že je to vendigo, někdo že je to yetti, jiní tvrdí že tam jsou duchové. Všemu jsme se smáli, jeli jsme si užít víkend v partě v které jsme se naposledy viděli na základce. Majitel benzínky sáhl pod pult a podal nám přívěsky, byl na nich jakýsi symbol který jsem neznal. "Vemte si je, jsou pro ochranu před věcmi co v těch lesích žijí. Nic za to nechci ale vemte si je." působil velmi naléhavě. Všichni jsme se zasmáli a dali se ke dveřím, já se v tu chvíli zarazil a chytl přívěsky. "Díky pane." řekl jsem a doběhl ostatní. "Proč si je bral ? Snad se nebojíš? " vysmál se mi Johny. "Máme free dáreček, proč to nevzít?" odpověděl jsem Johnymu a nasadil připnul si přívěsek na řetízek u krku. Jenny co seděla vedle mě si také jeden vzala a připnula si ho na náramek, nikdo další nechtěl tak jsem je dal do batohu. Když jsme konečně dorazili k chatě bylo už nějakých čtvrt na pět. Chata byla v dobrém stavu, klíč byl v krabičce nad trámem jak nám bylo oznámeno. Krb uvnitř byl čistý a připravený, dřevo jsme si nanosili zvenčí, bylo naskládané vedle chaty. Chata neměla elektriku, jako světlo nám budou večer sloužit petrolejky a oheň v krbu. Proto jsme sebou měli také kromě alkoholu spoustu lahví vody a sladkého, stejně jako baget, chipsů.... Sue si všimla velké knihy na stole kus od krbu. Byla to kronika této chaty, každý kdo zde byl tam zapsal jméno své a lidí co přijeli s ním a důvod proč přijeli, někteří tam psali lov Yettiho, hledání příšery... Chtěli jsme ať Sue nás tam připíše taky a mezitím co zapisovala se rozdělal oheň a zábava začala. Pilo se, hodně se pilo. Okolo půlnoci už jsme byli všichni dost pod parou. Někoho napadlo že bychom si mohli přečíst tu kroniku nebo spíš podívat se do ní po nějakých zajímavostech a historkách, musí jich tam být přece plno. Historek tam bylo opravdu plno, většina ale zmiňovala nějakého ducha šíleného dřevorubce co sbíral hlavy obětí jako trofeje. To nás přestalo po chvíli bavit protože ty historky zněly stejně. Někdo sem přijel, duch v noci zaútočil a někdo z těch co tu byl zemřel, nic moc příběhy, skoro jak kdyby je další návštěvníci chaty jen opisovali. Sue řekla že si půjde odskočit (chata neměla ani záchod a koupelnu, takže hezky ven do lesa a ruce umýt v potoce). "Bacha na dřevorubce." křikl za ní Fred. "Debile." křikla na něj Sue a vyšla ven. Za asi tak minutu se ozval její křik. Byl jsem nejbliže dveřím takže jsem vyběhl ven a hned za mnou Johny. Sue klopýtala po cestě k chatě (podpatky do lesa jsou totiž dobrý nápad) u toho křičela a ukazovala za sebe. Uprostřed cesty stál vysoký chlap v kabátě, klobouku a v ruce držel velkou sekyru. "Co tu chceš chlape ? Chatu máme na víkend my!" zakřičel Johny. "Hmnhnnnhnnm" z toho chlapa vycházel jen jakýsi zvuk. Johny se proti němu rozběhl že mu dá za vyučenou. Než jsem stihl zareagovat tak toho chlapa praštil až na to že nepraštil, proletěl skrz něj. V tu chvíli už na terase chaty stáli všichni. Johny se zvedal ze země když se k němu chlap otočil a švihl sekerou. Johnyho hlava a tělo dopadly na zem. Všichni začali křičet a cpát se zpět do chaty. Zamkli jsme dveře a pozorovali jak ten divný chlap zvedl Johnyho hlavu a schoval si jí do kabátu. Pak se otočil směrem k chatě. V tu chvíli nám došlo že nechodí, neměl nohy jeho tělo jakoby bylo od pasu dolů jen jakási mlha. Pomalu letěl vzduchem k chatě. Před dveřmi se zastavil a najednou dveře jako by je rozbily na tisíce třísek. Dveřím jsem byl nejbliže a než jsem stihl zareagovat tak mě ten chlap chytil pod krkem a upřel na mě zrak. Jeho obličej byl šedý, oči černé. Prohlížel si mě a já se nemohl pohnout, něco zamručel a hodil se mnou ven, naboural jsem do auta a rána do hlavy mi zajistila bezvědomí. Když jsem se probral bylo všude ticho, dveře byly pryč, šel jsem pomalu dovnitř, u krbu se krčila Jenny a brečela. Nikdo další v chatě nebyl. "Jenny ?" mluvil jsem potichu abych jí nevystrašil. Podívala se na mě se slzami v očích. "Ty žiješ ?" pomalu se zvedla a rychle mě objala aby se přesvědčila že se jí to nezdá. "Co se tu stalo Jenny ?" "Všechny je zabil, všechny. Když došel ke mně tak se zastavil a odešel." Jenny vzlykala celou dobu co mi to říkala. Rozhlédl jsem se okolo, v záři petrolejky a skomírajícího ohně byla všude okolo vidět krev a rozbitý nábytek. Těla ale nikdy nebyla. "Jak to že za žijeme?" brečela mi Jenny na rameni. V tu chvíli jsme se na sebe oba podívali a podívali se na ty přívěsky a pak znovu na sebe. Oba jsme mysleli na to samé, zachránili nás ty přívěsky ? V tu chvíli jsme si všimli policejních aut. Zjistili jsme od nich že Fred stihl zavolat na policii a oznámit řádění vraha. Záznam nám pustili, Jenny během něj celou dobu brečela a opírala se o mě, bylo mi zle když jsem si uvědomil že sem ležel venku v bezvědomí mezitím co ostatní umírali. Jenny to evidentně cítila stejně. Policisté měli spoustu dotazů a příběhu o vraždícím duchovi nechtěli samozřejmě věřit. Těla našich přátel našli o dva dny později na skále asi 8 kilometrů daleko, psi je tam dovedli. Všichna těla byla bez hlav a ty se také nepovedlo najít. Díky nálezu těl aspoň upustili od podezření že za vraždami stojíme já s Jenny, nedokázali bychom odnést dalších šest těl takhle daleko jen ve dvou a naše stopy nikde po cestě nebyly. Policie chtěla vyslechnout majitele té benzínky ale na benzínce prý nikdy nikdo takový nepracoval, už roky tam byly jen čtyři ženy, ve službě vždy ve dvou a v den kdy jsme se tam měli zastavit nebylo v kamerovém záznamu nic a ženy nás také viděli poprvé stejně jako my je, jako kdybychom tam nikdy nezastavili. Tak kde jsme vzali ty přívěsky? A na jaké benzínce jsme to teda byli ? Žádná další nikde v okolí není a nebyla. Šest našich přátel bylo zavražděno a jen dva známe podrobnosti kterým odmítli všichni věřit. Uvěří nám vůbec někdy někdo?