Oheň jasně ozařoval pár lavic z kusů dřeva, vzadu u konce tábora. Všichni seděli okolo a už pozvolna dojídali špekáčky a chleba. Všichni se bavili mezi sebou, smáli se a užívali si večer. Táborový vedoucí se postavil a dal pokyn aby se odneslo nádobí a bodáky zpět do táborové kuchyně a aby všichni nechali baterky v chatách, bude večer historek a pro správnou atmosféru bude svítit jen oheň. Děcka začali radostně skákat a ihned plnili dané rozkazy. Do pár minut už se sedělo okolo ohně a táborový vedoucí začal vyprávět první z mnoha historek. "Kdysi dávno před více jak sto lety když tento tábor začal se tu stala jedna tragédie. Když byl jeden z kluků poslán naštípat večer dřevo (aby bylo ráno možné v polní kuchyni ohřát čaj) tak se stalo něco děsivého. Po asi deseti minutách slyšel celý tábor křik toho kluka. Všichni se seběhli k místu kde sekal dříví. Na místě nikdo nebyl, kluk i sekera která patřila do tábora byly fuč. Ani pátrací akce nikam nevedla, kluk zmizel a co bylo ještě divnější jako kdyby na táboře nikdy nebyl, po návratu do města nikdo neměl jeho věci a nikdo na něj nečekal, žádní rodiče se nesháněli po zmizelém dítěti. Od té doby se traduje že je to duch kluka co zde dávno zemřel a když se v noci pozorně zaposloucháš je slyšet jak okolo půlnoci někdo štípe dříví tam vepředu u brány, nikdy za tím zvukem nechoďte, každý kdo se za zvukem kdy vydal už nebyl nikdy spatřen." v tu chvíli udělal vedoucí nepatrný pohyb rukou a oheň na pár vteřin zezelenal a zahořel mnohem výše než bylo možné. No jo, starý chemik se poznal, tohle dělal u většiny historek, divím se že v té kapse ty kuličky nesplete. Mezitím co část dětí zapištěla leknutím se on rozesmál. Následně se napil z termosky co si tu nechal a rozhodl se pokračovat. "Nyní druhá historka. Před nějakými 30-40 lety si během prázdninového tábora parta dětí usmyslela že budou vyvolávat duchy všech dětí co za ty roky zmizeli. O půlnoci si sedli do kruhu na louce mezi chatkami, zapálili pár svíček a podle knížky o rituálech co dovezl jeden z nich začali. Nejdřív se jim nic nedařilo, žádná odezva, žádné znamení, prostě nic. Když už si všichni začali říkat že to skončí tak se něco stalo. Jeden z nich měl najednou úplně temné oči a začal pronášet jakousi kletbu, ostatní začali křičet. Z nejbližší chatky vyběhl vedoucí a okamžitě zhasil svíčky a poslal je všechny zpět do jejich chaty. Nezajímalo ho nic, neposlouchal je, druhý den když vešel do dané chaty našel jen krvavou spoušť, těla tam nebyla ale krve jak kdyby tam někdo zabil každé dítě v táboře. Kniha ležela na zemi a v ní byl tehdy údajně krví napsán vzkaz." dořekl vedoucí a hodil další chemickou kuličku do ohně, fialový plamen měl taktéž úspěch. Jedno dítě se přihlásilo: " A jaký vzkaz byl v té knize ? " Vedoucí najednou trochu zbledl. "Noooo" začal velmi pomalu. "Prý to byla část kletby, jednou za čas se ten duch co tehdy posedl to malé dítě vrací a znovu vraždí. Těla většiny jeho obětí se nikdy nenajdou. Vraždí takto každých deset let a přestane až se najde někdo kdo dokáže odvolat tu kletbu" během toho co to vyprávěl zbledl ještě víc. "Také se říká že to posednuté dítě našli, duch v něm zůstal skryt. Ten klučina časem dospěl a začal cestovat po světě, díky duchovi jakoby uměl všechny jazyky, nedokázal ale nikdy ducha zastavit a spousta táborů díky tomu zažila velmi hororový večer a jejich rodiny následně taky." Tuhle část historky sem od vedoucího nikdy neslyšel. Další dítě se přihlásilo: " A jak to všechno víte ?" Vedoucí se na něj podíval: "Kdo myslíš že celé ty roky vraždil?" Netušil sem že vedoucí umí takto skřehotavý hla....
Zde nalezený zápisník končí. Poslední slovo je s největší pravděpodobností hlas, písmeno s je spíše jen kostrbatá čára. Nalezen byl v tratolišti krve, pod lavicí u ohniště na konci tábora. Celý tábor byl plný krve, chatky poničeny jakoby se do nich někdo dobýval sekerou ze všech stran včetně střechy, údajně byla v chatce vedoucího nalezena kniha o vyvolávání duchů, policie tuto informaci odmítla potvrdit. Stopy žádné, vstup do lesa nijak nenaznačoval že by se v něm kdokoliv pokusil najít úkryt či přes něj utéct, ani v přilehlém rybníku nebylo potápěči nic nalezeno. Všude spousta krve, těla obětí nikdy nenalezena. Policie případ odložila a do tábora zakázala vstup.
Opmerkingen