Mise Odvrácená strana - kapitola 2

"Jak to otevřeme ?" zeptal jsem se. "No, maskování funguje takže někde uvnitř musí běžet zdroj, ty dveře tu mají panel který sice neznám ale nebude těžké se dostat dovnitř." odpověděl Parker, podle Johna geniální inženýr a hacker v jedné osobě. Ten se taky pustil do díla, vytáhl něco čemu říkal multišroubovák (šroubovák byla snad jediná věc která v té změti kovu a drátů nebyla) přiložil to k panelu a za minutu už se dveře otevírali. "Tak jo, zbraně první." tím dal John povel jeho dvěma ozbrojencům aby vešli dovnitř a zkontrolovali že v cestě není nějaký typ pasti nebo že tam někdo nečeká. "Vstup čistý." ohlásil jeden a tak jsme postupně prošli dveřmi a stáli teď před dveřmi co působili jako vchod do přetlakové komory. Opravdu to byla přetlaková komora, jen teda nevím jestli se tak označuje tenhle typ přechodu i ve vesmíru ale odmítal jsem se zeptat, vědátoři by pak už nezmkli nejspíš nikdy. Zvláštní bylo že se svítilo, možná že byl zdroj pro světla stejný jako pro maskování a svítilo se pořád z bezpečnostních důvodů. Po výstupu z komory koukali všichni na tablety na rukou. "Ukazuje to tu hodnoty pro dýchání, jak je to možné? Copak se tady povedlo udělat funkční systém na výrobu vzduchu?" zeptal se jeden historik. "Nikdo si hlavně nesundávejte helmu! Naše kyslíkové batohy vydrží několik dní, nebudeme riskovat." to znělo od Johna skoro jako rozkaz. Kam ale teď ? Stáli jsme v chodbě z které vedlo hned několik dveří. "Rozdělíme se na dvě skupiny , každá s jedním vojákem." řekl John, nějak jsem pochyboval že ti dva byli vojáci ale budiž. Já , John, první voják a inženýr jdeme spolu dveřmi nalevo, zbytek dveřmi napravo. Neměl jsem dobrý pocit z toho že se rozdělíme, copak nás všechny ty horory neučili že rozdělení je blbý nápad ? Druhá skupina okamžitě zamířila do pravých dveří, John mi ještě podal něco co vypadalo jak USP. "Střílí to v zásadě stejně jako zbraně ve Star Wars, lehce jsme se tím inspirovali, iontová střela, nemusíse tomu měnit zásobník ale po dvaceti výstřelech rychle za sebou to potřebuje 10 vteřin na dobití." vysvětlil mi John. "Proč mi to dáváš ?" zeptal jsem se ho. "Protože jsem si o tobě dost zjistil a vím že rozumíš zbraním a policejním i armádním postupům, je to pro jistotu, doufám že to nebudeš potřebovat." řekl John a otevřeli jsme levé dveře, místnost před námi byla jakási veliká hala, asi jídelna, spousta starých stolu a židlí. Na konci místnosti se tyčila kabina ve výšce asi pěti metrů, působila jako dozorčí věž. Dveře ke kabině byly nejspíš ty dole pod ní. "Tady John, naše místnost je jídelna, co máte vy ?" ohlásil John do rádiového spojení. "Ubytovací prostory šéfe, konkrétně obří místnost plnou paland, žádné povlečení, jen kovové postele. Pokračujeme více dozadu k pravděpodobně koupelnám." ohlásil nejspíš druhý voják. Za ním bylo slyšet jak se zbytek baví o něčem ohledně postelí. Došli jsem tedy ke dveřím pod kabinou, otevřeli je a po točitém schodišti vylezli nahoru. V kabině byl pult na ovládání světel, rozhlas a hlavně dveře označené nápisem Velení ve třech jazycích. Do velící místnosti to ale bylo ještě dobrých dvacet metrů úzkou chodbou, nehledě na to že dveře jsme museli zase hacknout, ty nebyly odemčené na rozdíl od zbylých. Velící místnost měla uprostřed velký stůl, všude po místnosti byla spousta počítačů, tabulí a psacích stolů. Nikde ale neleželo nic, žádný papír, propiska ani klávesnice nebo myši. Na druhé straně stolu našel náš hacker panel a po jeho prolomení se otevřela dveře schované za jednou sadou počítačů, trezor. Plný dokumentů, pásek a i vybavení pro práci s počítačem. "Že by jackpot pánové? " ozval se John. Následovalo částečně zklamání, ve všech těch papírech a na páskách byly jen informace o výstavbě, systému elektřiny, ubykací, seznamu lidí co se zde za ty roky otočili ale nic o rušičce nebo důvodu stavby, nebyl tu žádný plán toho co se tu mělo dít. "Něco nám uniká, něco tu není. Sakra!" John v tu chvíli naštvaně bouchl pěstí do stolu. "Klid Johne, něco tu určitě bude." snažil jsem se Johna zklidnit. V tu chvíli se ozvalo volání ve vysílačce. "Šéfe tohle chcete určitě vidět, pojďte za námi až za koupelny." to byl hlas toho druhého vojáka. Já a John jsme vyrazili za ostatními, zbytek bude dál prohledávat papíry a pásky. Došli jsme o chodbě kde jsme se všichni rozdělili, došli i druhým dveřím a prošli skrz ubykace a sprchy, před námi byla strojovna a hangár. Strojovna byla plná velkých i malých strojů, nádrží, filtrů, počítačů... Na konci bylo velké okno kterým bylo vidět do prostor hangáru. Podle umístění hangáru bylo jasné že část té venkovní konstrukce budovy funguje zároveň jako obří vrata. Dole níže pod námi byly menší sektory a v několika z nich něco na způsob stíhaček. Nemohl jsem ani promluvit jaký dojem to na mě všechno dělalo. "Tady šéfe tohle vypadá podle popisu jako ovládání rušičky." řekl voják a ukazoval Johnovi panel který skutečně podle kovových destiček a textu na nich navigoval jak přesně obsluhovat rušičku. "Vypneme jí?" zeptal se voják. "Ne, prozatím nebudeme sahat na ovládání věcí jako je rušička a kyslíkové přístroje dokud nezjistíme jak přesně fungují, taky bychom to mohli úplně rozbít a už to neopravíme. Co ten hangár, našli jste do něj cestu ?" John velmi rychle řídil celou situaci. "Nenašli šéfe, tady schodiště ani výtah nejsou, vstup bude odjinud." odpověděl mu voják. "Z našich dveří ale těžko tak byla jen jídelna a řídící místnost plus ta zasedací." namítl jsem. "No, prozatím máme veliký objev, kyslík máme ještě na den a půl. Navrhuji aby se část z nás vrátila pro zásoby a další vybavení. Pár vás tu zůstane a pak se vyměníme." rozhodl John. Všichni poslouchali na slovo takže během chvilky bylo rozhodnuto že já, John, tenhle druhý voják a dva vědci se vrátíme a za nějakých 12hodin dovezeme zásoby, techniku a necháme zbytek vrátit se na základnu a odpočinout si. Věděli jsme že kontakt ztratíme jen co vylezeme ven ale co se dalo dělat. Za asi 12 hodin kdy jsme se trochu prospali a mezitím nám do helikoptéry nanosili Johnovi lidé zásoby a vybavení bylo na čase vyrazit. Po přistání jsme z helikoptéry za pomoci vzášedlových vozíků dotáhli první várku nástrojů. Bylo domluveno že v jídelně bude takové naše shromaždiště. Pár stolů bylo sice přitáhnutých k sobě aby vytvořili jednu větší plochu a bylo tu i pár přístrojů a věcí těch co zůstávali ale nebyli tu. Zašli jsme nejdřív do strojovny, vůbec nikdo. "Si z nás dělaj fóry nebo co?" John zněl poměrně naštvaně asi čekal že budou zbylí členové rozdělení a pracovat na obou důležitých místech. Vrátili jsme se zpět, vylezli v jídelně do kontrolní věže a šli směr zasedací místnost. Nikde nikdo pouze jedna helma (vojáka co zůstal) ležela na stole. "Kam sakra všichni zmizeli ?" zeptal se John se strachem v hlase.