Ze tmy jsem se probral na ulici, byla mi povědomá. To byla ta křižovatka kde došlo k mojí autonehodě. Viděl jsem přijíždět motorkáře, pěkná bunda... počkat to je moje bunda! Koukám sám na sebe v den nehody. Za mnou jela ten den další motorka? Ne, tři motorky. Když sem byl téměř na křižovatce tak mě první z nich dojela a řidič mi hodil řetěz co držel v ruce na přední kolo. Nespadl jsem, ve chvíli kdy mě motorka vymrštila jsem jen ve vzduchu udělal přemet a dopadl na nohy... jak jsem to udělal? Otočil jsem se na motorky a ihned jsem dostal ránu řetězem co držel druhý motorkář a spadl na zem, než jsem se zvedl už stáli všichni tři okolo mě a jen mlátili, neměl jsem šanci se bránit. Z druhé ulice křižovatky vyjelo auto, jeden motorkář mě zvedl a hodil na kapotu rozjetého auta. To mě odhodilo několik metrů a já tam jen ležel. Bylo děsivé tohle všechno sledovat a skoro cítit tu bolest, opravdu se to takhle stalo? Všichni ti motorkáři neměli helmy, hlavu každého z nich lemovaly rohy co jim rostly z lícních kostí a spánků. Najednou se otevřel jakýsi portál, z něj vyběhl strýc. V ruce držel sekeru a na sobě měl něco jako moderní rytířskou zbroj. Ti čtyři ( řidič auta mezitím vylezl a stoupl si k těm třem motorkářům) neměli šanci, dva ztratili hlavu jediným švihnutím (v tu chvíli jako by rohy zmizely a viděl jsem lidskou tvář), ty dva další zkusili zaútočit ale jeden skončil se sekerou zaseklou do hlavy a druhému strýc rychle a nemilosrdně po ráně pěstí a chycení do kravaty zlomil vaz, byl neuvěřitelně rychlý. Z portálu v tu chvíli vyšla i Luna, strýc rychle běžel ke mně. "Rychle Luno, potřebuju tvojí magii." strýc měl evidentně strach o mě a hlas se mu třásl. "Léčení už začalo, cítím to z něj, je silnější než ty a to o hodně, tohle by většina nemohla přežít." Luna mluvila klidně, opatrně se rozhlížela po okolí, možná hledala další nebezpečí. "V tom případě ale musí stejně do nemocnice, místní doktor mi dost dluží, dohlédne na něj a případně pozmění lékařské zprávy." strýc plánoval rychle. "Ale potřebuju aby si mu vymazala vzpomínky na tuhle noc a skryla jeho sílu, nedokázal bych ho teď cvičit ani chránit a musím do Evropy." "Jsi si tím jistý? Udělat to můžu ale sám víš jak proces obnovení vypadá a že není lehký." tohle řekla Luna dost varovným hlasem. "Nemám jinou možnost, když neskryješ jeho sílu do doby než ho budu moc cvičit tak ho jistě někdo zabije. Tentokrát to bylo až moc těsné." Počkat podle toho co teď strýc řekl se mě někdo už pokoušel zabít ale já o tom nevěděl ? Luna tedy souhlasila "dobře, udělám to ale až v nemocnici, tady budeme i tak dost práce to vysvětlit." "Tak to máme štěstí že tu mám velmi dobré vztahy s policií." řekl strýc, snažil se trochu odlehčit situaci ale strach o mě byl v jeho hlase pořád patrný.
Probudil jsem se na zemi, cítil jsem pořád bolest v břiše, v krku jsem měl sucho a krev jsem pořád cítil. "No že ti to trvalo." Luna seděla v křesle kus ode mě. Zvedl jsem se a napřáhl se proti ní, to nebyl dobrý nápad. Mávla rukou a já odletěl na stěnu, zvláštní bylo že náraz sem skoro necítil. "Neboj nechystám se ti ublížit ale jediné jak jsem ti mohla vrátit plnou sílu a vzpomínky bylo tak že nechám tvé tělo dojít na práh smrti a zpět." Luna byla v absolutním klidu jako by to dělala běžně. "Kde je Medvěd?" zeptal jsem se hned když jsem si všiml že není v místnosti. "Šel ven na vzduch, nemohl sledovat tvojí proměnu." znovu odvětila Luna. "Proměnu?" nechápal jsem. "Podívej se do zrcadla." řekla Luna a ukázala na zrcadlo v rohu místnosti. Podíval jsem se na sebe, Luna mi sundala triko i kalhoty, stál jsem tu nahý. Ale místo studu sem byl fascinován. Jizva v místě kde mě podla, jakoby se to stalo dávno, nebyla skoro vidět. Moje tělo bylo vyrýsované svaly víc než kdy dřív a po celém těle jako by se mi hýbalo tetování, spousta černých čar, každá se nějak hýbala a rýsovala, tvořila obrazce. "Co se to děje?" zeptal jsem se Luny. "To tě přijímá energie přírody, neboj za chvíli to bude, snadno to poznáš." řekla Luna. "Jak to pozn... " v tu chvíli jakoby mi někdo zlomil úplně všechny kosti v těle náraz, jen jsem spadl na zem a nemohl se ani nadechnout, pak jsem omdlel. Po probuzení jsem se cítil jinak, lépe a svěže. "Co to sakra bylo? "chtěl jsem to říct jen v hlavě a myslím že i řekl ale Luna mi asi četla myšlenky. "To byla poslední část rituálu, aby ti příroda dala svou plnou sílu co si měl mít tak tě musela zkusit, musela ti ukázat bolest protože s tou se budeš setkávat." vysvětlovala Luna. "Cítil jsem se jakoby by mi něco rozdrtilo kosti a rozmačkalo vnitřnosti a to během vteřiny!" skočil jsem jí do řeči. "Každý jako ty zažije tuhle bolest, jen jí každý popisuje trochu jinak, i tak si se zvedl velmi rychle ani tvůj strýc to nedal tak lehce, jsi opravdu silnější než on. A taky proto šel Medvěd ven, nechtěl tě vidět v té bolesti, když ví že by ti neměl jak pomoci." Luna se zvedla z křesla a mávnula rukou, ucítil sem lehké zašimrání. "Mělo se něco stát?" zeptal jsem se. "Takhle jsem s tebou předtím švihla o stěnu, na Lovce takhle základní kouzlo nemá účinek ale vycítí ho, jen si ale nemysli že tě kouzla nezraní, věř mi že znám taková co by si neustál." proč ta poslední část zněla od Luny jako výhrůžka? Ovšem měla v hlase nejistotu, možná že neměla nic čím by mě dostala ale zkoušet to rozhodně nechci.
"Takže co teď ? " zeptal jsem se. "No, teď zavolej Medvěda ať jde zpět dovnitř a najíme se. U toho probereme rovnou co dál, protože ještě nejsi Lovec, to budeš až zabiješ tu věc co si viděl." Luna to vše brala jako úplnou samozřejmost. Vyšel jsem ven, Medvěd stál u ohrady ovcí a pozoroval je. " Prý máš jít zpátky dovnitř Medvěde, bude jídlo." sám jsem měl docela velký hlad. Medvěd se na mě otočil: "Bolelo to hodně ? " zeptal se řekl bych až skoro bázlivě. "Příšerně" nemělo smysl mu neříci pravdu. "Dávno jsem viděl Sama jak to podstupuje, svíjel se hodiny na zemi a evidentně v obřích bolestech, nemohl jsem mu pomoci, proto jsem šel ven, druhý takový pohled bych nedal." vysvětloval Medvěd. "Kolik že ti je Medvěde ?" začalo mě to dost zajímat, věděl jsem že je Medvěd starý ale jestli viděl tuhle proměnu u strýce a přitom byl o dost starší.... "Hodně hochu, bude mi 95." odpověděl Medvěd s klidem. "Ale nemysli si, to magie mě posiluje, šamanské umění si předáváme v rodině, proto ta síla a hbitost v mém věku." to dávalo smysl, teda asi dávalo, mám se evidentně hodně co učit. Luna připravila jakési bramborové placky a nějaký bylinkový dip, celkem chutné ačkoli a docela zasytili, Medvěd jich zvládl sníst více jak já, nechápu jak. "Co víme o té věci co si postřelil?" zeptala se mě Luna. "Vypadalo to jako člověk ale mělo to hrozně dlouhé končetiny a netopýři hlavu a taky kůži jako kdyby ze šupin." doufám že to je vše co chce vědět Luna vědět. "Plíživec ? Tady ? Proč ?" zeptal se Medvěd. "Někdo ho mohl na Sama poslat , nezapomínej že je používají nepřátele lovců." odpověděla mu Luna. "Ehm, více detailu ?" ozval jsem se. "Temným bytostem se nelíbí když je někdo loví a tvůj strýc měl na svědomí dost z nich, úplně vyhladil některé klany co přežívali staletí." vysvětloval Medvěd. "Plíživci jsou něco jako sluhové Vampýrů, nějak je tvoří, neptej se mě jak. Pokud ho někdo poslal jsem pak měl jistotu že Sama může dostat, dal bych si velký pozor na to aby tu ten Vampír nebyl. Nevěřím že by poslal na Sama jednoho plíživce a čekal dobrý výsledek." pokračoval dále Medvěd. " Ty už si o tom přemýšlel že ?" zeptal jsem se Medvěda. "Přirozeně hochu, s tvým strýcem jsme tvořili tým dlouho, pomáhal jsem mu tady v Kanadě, ve státech i v Evropě, nikdy jsem nenašel někoho komu bych předal své šamanské umění a když něco zabilo Sama tak jako kdybych ztratil bratra. Proto ti chci pomoc jak jen můžu, chci Sama pomstít hochu." chápal jsem Medvěda a jeho pocity. "Bude svítat hoši" upozornila Luna "dojedeme do města podívat se na Samovo auto a pak hned na k němu teda k tobě na chatu." Luna dost rozkazovala ale bylo mi to jedno. Strýcovo auto stálo v garáži u mechanika hned vedle Lunina krámku, auto celé odřené a pomlácené, rozhodně ne následky cesty z chaty do města a zpět. "Ta krev na sedačkách není jen Sama, je i toho co ho napadlo, moje magie jí ale nepřiřadí tím že je smíchaná, zkus trochu začichat jak pes hochu, máš posílené smysly možná ucítíš něčo co nám pomůže." řekla Luna. "To je vtip ? zeptal jsem se. "Ne" odpověděl Medvěd. Zkusil jsem to a málem jsem se pozvracel jako kdybych tím čicháním dal povel nosu aby zesílil. "Cítím toho hrozně moc," řekl jsem. "Soustřeď se" nabádala Luna. Zkusil jsem to znovu. "Cítím krev ale jakoby dva pachy, ten jeden je jakoby štiplavý jako kdyby v té krvi byl pepř nebo tak nějak, pak cítím olej, železo, rez." začal se mi v hlavě tvořit obraz auta a všeho co jsem cítil, měl jsem zavřené oči a přesto jsem to vše viděl zřetelně před sebou. Viděl jsem ale ještě něco, lahvička pod sedadlem přilepená izolepou, vytáhl jsem jí. "Poznává to někdo ?" V lahvičce byla jakási hnusná černá tekutina. "Protijed na skoro každý jed, musíš ho do sebe dostat nejpozději do deseti minut jinak je pozdě. Ale plíživec nemá tenhle jed, ten jeho ti zhorší vidění pokud se mu vůbec povede na tebe plivnout, tohle na něj nepomůže. Takže Sam měl minimálně podezření že tu je opravdu vampýr nebo něco horšího někde v okolí." vysvětlil Medvěd.
Vyrazili jsme zpět na chatu, během jízdy byla Luna v jakémsi transu, prý meditace. "Medvěde, co si myslel tím že si nenašel nikoho komu by si předal své umění ?" říkal přeci že se to předává v rodině. "Nikdy jsem nenašel nikoho s kým bych chtěl být nebo mít dítě a když už ano tak jsem neměl sílu na to ohrozit tak moc něčí život, umění šamana se může předat komukoliv kdo má aspoň lehké nadání. My šamani umíme přijmout zvířecí stránku a sílu, proč mi asi říkají Medvěd ?" na to se Medvěd pousmál. " Jak se to dělá ?" chtěl jsem to vědět. "Co ? Přijmutí zvířecí stránky? Základ je nechat jednat instinkt, necháš něco v sobě aby to řídilo, pak se to dá stupňovat. Není to ale tak lehké nemysli si." Medvěd pak pokračoval dál. "Ten plíživec už o tobě ví takže dnes zaútočí v noci znovu, musíme ho sejmout, ve chvíli kdy přijde tak tě zkusí ochromit strach, to je v pořádku, důležitý je aby si ten strach potlačil, použij ho, máš v sobě pořád instinkt přežití, strach ho zesílí. Ok ?" "Ok" odpověděl sem a až do příjezdu na chatu jsme mlčeli. Na místě jsem se cítil hrozně zvláštně, jako by to bylo úplně jiné místo než kde jsem roky trávil prázdniny. Luna hned po příjezdu začala tvořit nějaké symboly do trávy, prý nějaká ochrana. Medvěd se mnou sešel dolů do tajné místnosti a ukázal mi které zbraně vzít a kde je zbroj, sám si vyndal svou, masivní jak zbroj na medvěda jak jinak. Zbroj byla kombinace kůže a kevlaru, dobře se v ní hýbalo a byla lehounká, podle Medvěda vydrží i zásah 9mm na dva metry, neptal jsem se jak to zjišťoval. "Díky téhle mapě a vysílačkám do ucha nemusím držet spojení skrz myšlenky a můžu naplno připravit štít okolo domu, budu ho držet pro případ že se musíte stáhnout." řekla Luna. Vyšel jsem do hlavní místnosti a pak ven, smrákalo se a vypadalo to že bude pršet. Medvěd vyšel ven za mnou. "Škoda že to není Sam aby ti to všechno ukázal, dokázal by tě to naučit líp než já a Luna." řekl Medvěd. "Uvidíme jestli za to stojím." řekl jsem.
Noc přišla celkem rychle, déšť taky. Okolo půlnoci nás Luna varovala přes vysílačku. "Blíží se a to dost rychle." Okamžitě jsme sáhli po samopalech, dřív než jsme byli v půlce cesty k bráně jí ta věc prorazila. "To není možný!" zařval Medvěd a začal střílet, strach který se mě zmocnil jakoby mě zmrazil. Viděl jsem znovu tu děsivou věc a viděl Medvěda jak na ní střílí ale nemůže se trefit. Najednou jsem viděl místo kde určitě není tvrdá kůže, jen sem cítil jak mířím a vystřelil jsem. Jedna jediná střela skrz ucho tu věc zabila. Stál jsem tam a vnímal jen déšť, tělem mi procházel zvláštní pocit, zabil jsem ale necítil jsem vinu, ani radost, jen takový pocit že to bylo správně. "Dokázal si to hochu, skvěle!" křičel Medvěd. "Pozor další pohyb a né jeden!!" zakřičela Luna do vysílačky. Podívali jsme se k bráně, přicházel k ní Mr. Deer, strýcův právník. Vypadal jinak, tvář byla víc propadlá, měl na sobě nějaký starý kožený oblek, přímo za ním se tyčilo dalších pět plíživců. "Vampír, takže ty si zabil Sama" Medvěd při těch slovech prakticky vrčel. "Ten lovec mi zabil celý klan v Irsku, nemohl jsem nechat bez pomsty" Mr. Deer se podíval na mě. "Vidím že máš své schopnosti mladý Lovče, nevadí." Medvěd po něm vystřelil, minul. Mr. Deer se hýbal přímo neuvěřitelnou rychlostí, nestihl jsem ani zamířit když stál před mnou a po úderu do hrudníku jsem doletěl až do domu, Medvěd dopadl před práh. Cítil jsem obří bolest na hrudi ale zároveň se ve mně vzdouval vztek. "Nemáš šanci, bez výcviku tě zničím stejně snadno jako tvého strýce ale první kdo umře bude ten staroch a ta čarodějka a ne, ta bariéra mne nezastaví." Mr. Deer mluvil tak že se jeho hlas nesl od brány až k domu a to i za deště. Moje zbraň ležela někde v trávě a jediné co jsem měl blízko sebe byla otevřená truhla, ten meč! Chytl jsem ho do ruky a stoupl si do dveří, pomalu jsem vykročil před Medvěda, stál jsem před ním, meč jsem držel vedle těla a nechal déšť aby na mě padal, vnímal jsem každou kapku, nějak vnitřně jsem věděl že jsem silnější a že zničím všechno co na mě pošle. "Chceš je ? Musíš projít skrz mě!" zakřičel jsem. "To je sebevražda, nedělej to." zachroptěl za mnou Medvěd, musel být strašně pomlácený. "Jak si přeješ hochu, umreš první." řekl Mr. Deer a rukou dal pokyn plíživcům, všech pět jich vyběhlo a já proti nim, neměli běžet v řadě za sebou. Švihl jsem mečem a lehce se sehl, bezhlavé tělo dopadlo za mě. Druhý skočil ale tím mi dal možnost kleknout a díky mokré trávě se trochu sklouznout a mečem mu rozpárat břicho. Třetí a čtvrtý plíživec se rozdělili aby se mi dostali do zad, zrychlil jsem a naběhl na pátého. Mečem jsem mu probodl hlavu. Těsně jsem se sehnul aby mě netrefili poslední dva, automaticky sem švihl rukou a přesekl jednoho na půl. Poslední se nestihl na mokré trávě otočit a když už se mu to povedlo tak jsem ho hned setnul. Mr. Deer se na mě díval. "Takže v sobě opravdu máš ty geny, ne že by mi to vadilo." řekl a rozběhl se, jenže teď to bylo jiné. Instinkt mi jel naplno, viděl sem jak běží a dokázal jsem uhnout celé sérii ran. To ho evidentně rozhodilo a zaváhal, já ne. Švihnutí mečem nahoru mu nechalo na hrudi hlubokou ránu. To ho dost naštvalo, nejspíš čekal že mě vyřídí během vteřin. Vydával skoro až syčivé zvuky. Tvář se mu úplně změnila, tohle nebyl člověk, kůže šedobílá, oči svítily červeně, nos jakoby mu někdo usekl a zůstala jen díra. Pokračoval v útoku který začínal přecházet jej do zběsilého zvířecí mlácení rukama nebo spíš těmi velkými pařáty které najednou měl. Uhýbal jsem, vykrýval každý úder a čekal na jeho chybu. A ta přišla. Já během boje vnímal celé okolí a věděl sem naprosto přesně kde leží zbytky těl plíživců i to kde se tvoří větší louže vody. Mr. Deer udeřil znovu tentokrát jsem ale uhnul a jeho pařát se zabodl do mrtvoly plíživce, než se stačil vyprostit můj meč už mířím k jeho krku. Jeho hlava dopadla na zem do mokré trávy. Stál jsem tam na dešti a prohlížel si jak se jeho netvoří hlava pomalu vrací do lidské podoby. Strýc byl pomstěn. Luna vyběhla z chaty aby pomohla Medvědovi. "Vem jeho hlavu a hoď jí vevnitř do ohniště. Sice je mrtvý ale nehodlám riskovat že nějak ožije." křikla na mě. Později jsme nanosili mrtvoly na hromadu a zapálili je, hořeli jak papír. Medvěd se postavil vedle mě. "Skvělá práce hochu. Sam by byl pyšný." řekl Medvěd trochu ztěžka, rány se mu i pomocí magie léčili pomalu. "Možná je načase naučit mě všechno co víš a co věděl můj strýc, pochybuju že byl Deer sám, strýc by ho přeci poznal." řekl jsem Medvědovi. "Musel mít na svojí straně čarodějku." řekla Luna. "Lehký závan magie z něj odešel ve chvíli kdy si mu setnul hlavu." " Máš tušení jaká čarodějka?" zeptal jsem se Luny. "Ne, ale Deer zmínil že v Irsku mu Sam vyvraždil klan, předpokládám že nebude těžké najít v Irsku čarodějku co se zaplétá s vampíry." odpověděla Luna. "Takže je načase začít." řekl jsem. "Začít ?" zeptal se Medvěd. "Lovit." odpověděl jsem při pohledu do ohně.
Comments