"Lovit?! Co mám sakra lovit! Co byla ta věc a jaktože to přežilo zásah z tý zbraně a k čemu je vůbec zbraň co by prostřelila betonovou zeď sakra? ! " prakticky jsem na Medvěda křičel a jemu to bylo úplně jedno. Jen se tak podíval a v klidu řekl : " Všechno ti vysvětlím ale jednodušší to bude vevnitř u ohně a čaje. Abych ti to vysvětlil aspoň částečně bude trvat nějakou dobu. " "Nechci částečně, chci vědět všechno Medvěde." nemínil jsem od toho ustoupit. "Dobře tedy, uvidíme jak dobře to pobereš. " řekl Medvěd a naznačil ať zavřu bránu, nejspíš se tu zdrží déle.
Když jsme se vevnitř usadili a rozdělali oheň tak začal Medvěd vyprávět. "Vezmu to od začátku, už od počátku lidstva tu s námi byla a je jakási energie, vždy existovali tací co ji uměli používat- orákula, šamani, kouzelníci, zaříkávačky... A samozřejmě se našli v každém čase tací co chtěli tuto energii ovládnout a to byla chyba. Ta energie patřila přírodě ne nám ale příroda určité využití řekněme schvalovala. Do chvíle než se s její pomocí chtěl někdo stavět nad ostatní. Myslíš že legendy o upírech, vlkodlacích a dalších vznikly jen tak? První upír a vlkodlak byli bratři, chtěli si pomocí rituálu dopřát síly být rychlejší a silnější než normální člověk, chtěli si stvořit armádu která je poslechne na slovo. No a povedlo se jim to ale příroda zasáhla a aby dala šanci lidem tak z jednoho se stal tvor který mohl útočit jen v noci, denní svit ho spaloval - první upír. Druhý se sice stal rychlým a silným ale vždy při úplňku se za nesmírné bolesti měnil ve vlka - první vlkodlak. "
" Počkej, počkej, čekáš že tomuhle všemu budu věřit ? " zeptal jsem se Medvěda.
"Co jsi včera viděl ? " Medvěd to zřejmě čekal a proto se ptal hned zpět.
" To kdybych věděl, vypadalo to jako člověk ale mělo to strašně dlouhé končetiny, tělo hladké jak kdyby ze šupin a hlavu jak z netopýra. "
"Viděl si démona hochu, tvůj strýc se ho snažil ulovit roky. " řekl Medvěd.
"Démona?"
" Ano, démona. Démonů jsou spousty a věř mi že všechny ani neznáme, a taky říkáme raději temné bytosti, démoni říkají jen lidé co o tom neví nic. Tyto temné bytosti totiž vždy vytvořila příroda jako potrestání lidstva, obrovské katastrofy v historii, mýtech či náboženských příbězích- Sodoma a Gomora, mor v Evropě, 7 ran Egypta, potopení Atlantidy.... Lidé se postavili proti přírodě a chtěli zneužít nebo zneužili její energii, tak příroda vytvořila temné bytosti a poslala je na lidi, to jsou přesně upíři,vlkodlaci a další věci. Lidstvo se pak vždy na nějakou dobu uklidnilo a pak to přišlo znovu a znovu a pořád dokola. Ale protože nad těmito temnými bytostmi ztrácela příroda kontrolu dala lidem malou pomoc - lovce, lidi rychlejší a silnější než běžný člověk a schopné používat její energii. Dokázali těmto temným vzdorovat a zničit je. Patříš k lidem co to umí hochu." nastala odmlka jak se Medvěd potřeboval napít, mluvil dost dlouho v kuse.
"Mám to chápat tak že využívám energii o které jsem doteď nevěděl, jsem rychlejší a silnější než je normální? " zeptal jsem se Medvěda. "No a jak si dokázal podle tebe přežít tu autonehodu? Odletěl si několik metrů a to auto tě vzalo naplno, jiného by to buď zabilo nebo by se léčil desetiletí, ty si se uzdravil za necelý rok. Trhal jsi rekordy v atletice s neuvěřitelnou lehkostí a posouval si laťku dál a dál." Medvěd měl pravdu, doktoři tenkrát nechápali jaktože sem vůbec naživu, řidič toho auta co mě i s motorkou srazilo nehodu nepřežil.
"Jestli jsem tak silný jak tvrdíš, tak proč se mnou ta zbraň včera švihla na zem? Neměl bych to v klidu ustát? " zeptal jsem se Medvěda.
" Pár dní po nehodě tě navštívil v nemocnici Sam a jedna jeho známá, dost mocná čarodějnice, požádal jí ať tě řekněme zablokuje. Tvoje tělo už spustilo proces rychlého hojení takže ti nic nehrozilo. " Medvěd jsem přerušil. " Co že udělal strýc? " " Nech mě to doříct hochu, chránil tě. Ta autonehoda byla úmysl, řidiče někdo donutil tě srazit. Temným se nelíbilo že je tu další kdo je může ohrozit. Tohle byl Samův způsob jak zajistit že po tobě už nikdo nepůjde, minimálně do doby než ti bude moc vysvětlit co si zač a jak s tím naložit, bohužel to nestihl. " dořekl posmutněle Medvěd.
"Opravdu umřel na infarkt? " - zeptal jsem se.
" Ne " odpověděl Medvěd.
" Tak na co? "
Medvěd se zhluboka nadechl: " Zranění, rány měl na celém těle když přijel do města zastavil u Luny, to je ta čarodějnice, chtěl od ní asi pomoc ale neměl sílu vylézt z auta. Luna si po chvíli všimla a auta a běžela mu pomoci, bylo už ale moc pozdě. Zamaskovala ho nějakým kouzlem aby si doktor nevšiml těch ran, koroner vytvořil dvě zprávy jednu pro nás a jednu pro doktora a veřejnost. Oficiálně dostal Sam zástavu a během chvilky prostě odešel. "
"Kdo nebo co mu ty rány způsobilo? " cítil jsem jak ve mně narůstá hněv.
"Možná že ta věc co si v noci postřelil hochu. A než tě napadne něco ve stylu že jdeš Sama pomstít tak se uklidni, bez plné síly si bez šance. " upozornil mě Medvěd.
A měl pravdu, napadlo mě to hned, vezmu zbraň a tu věc najdu. Ale jak? A co to vlastně je?
" Dobře tak co budeme teda dělat? " zeptal jsem se Medvěda.
"Zjistíme co je v té truhle co ti Sam odkázal, trochu se pak najíme a potom pojedeme k Luně ale ne do jejího krámku ve městě, pojedeme k ní domů bydlí na druhé straně kopce za městem. " Medvěd to měl evidentně naplánované už nějakou chvíli.
Podíval jsem se na truhlu, stará masivní okovaná bedna. Vzhledem k tomu jak odřená a ošoupaná byla tak musela procestovat kus světa. No ale kde byl klíč k zámku? Ten nám Mr. Deer k truhle nepředal. Zkusil jsem stejný klíč jako ten do tajné místnosti ve sklepě, fungoval. Otevřel sem víko truhlice a nestačil sem zírat. Na vrchu všeho ležel nádherný meč, vypadal jako nedávno ukovaný, styl sem nepoznával. Pod mečem bylo spousta svazků, knih, svitků, pár dýk, nějaké sušené byliny v pytlících, vše vypadalo neuvěřitelně staře až na ten meč. Zběžným pohledem do některých knih a svitků jsem pochopil že se jedná o zápisky o různých tvorech z různých koutů světa. Medvěd se fascinovaně díval na všechny ty věci a pak řekl: " Tak tohle byla ta zásilka na kterou tak netrpělivě čekal Sam. Abys chápal před nějakou dobou zjistil že někde v Evropě se dražily věci z pozůstalosti někoho jako byl on a ty. Všechno to koupil ale myslel jsem že si pro to chce osobně doletět, nenapadlo by mě že si to nechá poslat. A zřejmě to nechal poslat na svého právníka aby nešlo dobře vystopovat kde bydlí. "
" Tak jak je možný že klíč do jeho tajné místnosti je stejný jako ten od truhly? " zeptal jsem se. Nedávalo to smysl.
"Protože to čemu říkáš klíč je přívěsek, vy Lovci máte u sebe po celou historii přívěsek který se ve vaší ruce mění na klíč, ovšem běžný člověk nebo temná bytost ho nemůžou vidět a ani použít. " odpověděl Medvěd s lehkým úsměvem ve tváři.
" Trochu se najíme a pojedeme" určoval Medvěd další postup. Dali jsme si jen trochu sušeného masa a chleba. Uhasil sem oheň a vyrazili jsme. Cesta to byla taková podivná, celou cestu jsem pořád kontroloval okolí jestli se odněkud neobjeví ta věc. Medvěd mě sice uklidňoval že ta věc útočí určitě jen v noci ale mě to nijak neuklidnilo. Když jsme byli téměř ve městě odbočil medvěd na takovou širokou polní cestu vedoucí na druhou stranu hory co se rozpínala nad městem. Na druhé straně žila jen Luna na své farmě. Nikdo nechápal jak tam může vydržet sama jen s pár zvířaty, bylinkovou zahrádkou a malou studnou. Neměla tam elektřinu ani signál. V zimě se k ní nedalo téměř dostat. Měla v městě malý krámek kde prodávala čaje, bylinky a věci z farmy. Byla lehce blázen nebo mi to tak aspoň vždycky přišlo, s novým vědomím že je to čarodějnice bych tu bláznivost chápal.
Zastavili jsme kus od domu a vylezli z auta, Luna v tu chvíli vycházela ze dveří aby nás přivítala. "No že vám to dvěma teda trvalo" začala místo pozdravu. "Je čas Luno, už tak nějak ví okolnosti." řekl Medvěd. "Tak jen pojďte dál vy dva" vyzvala nás Luna. "Než ti vrátím tvojí plnou sílu tak si dáme čaj" pokračovala dál. Uvnitř farmy bylo celkem útulno. Čaj co Luna ohřála nad ohněm chutnal po mátě a něčem co jsem nedokázal rozpoznat. "Pamatuješ si něco z nemocnice hochu? Něco z prvního týdne kdy si byl skoro v kómatu? " zeptala se Luna. "Ne, po týdnu jsem se probudil ale poslední co jsem si pamatoval byly světla auta a pak bolest." neměl jsem z té noci skoro nic v hlavě. "Takže to kouzlo fungovalo správně." poznamenala Luna. "Víš to kouzlo ti mělo v hlavě svým způsobem zablokovat vzpomínky na tu noc a jakmile se dokončí tvoje hojení z nejhoršího tak se zpomalí. Působil si díky tomu jen jako když máš prostě dobrou regeneraci." Tady jsem Luně skočil do řeči : " Proč jsem měl na tu noc zapomenout?" " Ten večer tě málem zabili, Sam chtěl jít jistotu že ti to bude moci jednou vysvětlit, když nemůže bude ti muset stačit obnovená paměť." Luna stejně jako každý vypadala že smrt mého strýce je prostě normální, nikdo z nich netruchlil, mluvili o něm vyrovnaně, v klidu a vlastně dost chladně. "Jak mi vrátíte ty vzpomínky a sílu?" sílu zeptal jsem se, postavil a odložil hrnek na poličku. "Jednoduše hochu, nechám tě umřít." řekla Luna. "Což.. " nedokončil jsem ani slovo, cítil jsem najednou ohromnou bolest, z břicha mi trčela čepel, Luna mě bodla zezadu když jsem odkládal hrnek. Podíval jsem se na Medvěda, v klidu si popíjel čaj a vypadalo to že je mu jedno co se právě stalo. Cítil jsem krev v puse, kvůli bolesti sem ani nemohl mluvit, jen sem chrčel a pak najednou vše pohltila tma....
Комментарии