Následující text je kombinace několika mých snů, doplněná o trochu mojí představivosti. Když se to bude líbit tak třeba zkusím pokračovat.
Chata uprostřed lesa a v okolí 50km není další živá duše přesto měl strýc vztyčen plot připomínají zdi pevnosti, na vrchu ostnatý drát a elektrický ohradník před touto "palisádou".
Strýc byl vždy samotář a trochu podivín, vždy jsem si jako dítě (když jsem za ním jezdil na prázdniny) myslel že ten plot je jen kvůli vlkům a medvědům což by ostatně v kanadských lesích dávalo smysl. Skrz pozemek tekl poměrně silný potok takže si tu strýc kromě větrné turbíny na střeše udělal i mini vodní elektrárnu za domem... teď bez něj to tu ale přeci jen působilo vše prázdně a pustě. Dalo by se ale říci že měl dobrý konec, infarkt v autě v městečku kam jezdil jednou za čas pro zásoby a pokecat si s místními, rozhodně lepší než kdyby se rozložil doma a našel ho někdo za půl roku nebo déle.
"Fakt tu chceš přespat prcku?" zeptal se Medvěd - indián kterému bylo asi 80 a který v Kanadě žil roky a postavou se opravdu krom srsti medvědovi podobal v mnohém - velikost a síla v takovém věku byly neuvěřitelné, ani dvacetiletý nabušený sportovec by proti němu neměl šanci, označení prcku mi přišlo úsměvné, měřím 2 metry a vážím dobrý metrák ale tak co, znal mě jako děcko tak mu to nebudu kazit. "Ano, přeci jen je to součást poslední vůle, musím tu přečkat jednu noc a teprve tehdy je pozemek můj" řekl jsem s nervozitou v hlase, ano lehce jsem se bál ale přišlo mi že před Medvědem bych to stejně neutajil.
"Jsi jediný z rodiny kdo jsem kdy za Samem jezdil, ten pozemek ti patřil dávno před tím než Sam umřel hochu. Ten dům a okolí tě zná a přijme tě, to se neboj. Pamatuješ si jak se dělá s elektrikou nebo chceš pomoc prcku? ".
"Ještě si to pamatuju ale díky pane.. " ani jsem to nedořekl. " Co jsem ti vždycky říkal? jsem pro tebe Medvěd jako pro všechny, pane na mě nezkoušej. " Ozval se Medvěd okamžitě, následně se podíval na oblohu. " Je jedna a dvacet minut (hodinky nikdy nenosil, prostě se vždy podíval na oblohu a věděl), vyrazím zpět do města a zítra tě přijedu zkouknout, kdyby něco tak si Sam nechal dát dovnitř vysílačku, do města dosáhne úplně v klidu a mladej Bill je u toho pořád, klidně si můžete i jen tak pokecat o všem co jste tu za ty roky vyváděli." Jak odcházel k autu tak se ještě otočil. "Fakt sem nemám nikoho poslat aby tu byl s tebou? Do večera se sem ještě zvládnou dostat. "
"Nebude potřeba ale díky pan... díky Medvěde." Vím koho by sem poslal a chápal jsem ho, moje parta, nebo spíš místní parta co neměla problém přijmout kluka z města na dva měsíce v roce a to od mých 5 do 15, pak už toho bylo díky škole a brigádám moc a já nezvládal jezdit zpět sem. Teď mi bylo 25, 10 let jsem jediného z nich neviděl a neslyšel, chci se s nimi sejít ale až zítra nebo později, dnešek musím zvládnout já sám.
Jak Medvěd odjel v jeho jeepu zavřel jsem bránu (na závoru, respektive tři), došel k chalupě kde už jsme předtím vyložili můj batoh a nějaké ty zásoby, vytáhl jsem z kapsy svazek klíčů od domu. Odemkl jsem a předtím než jsem otevřel dveře a vešel tak jsem se na chvíli zarazil, byl to takový ten zvláštní pocit když víte že tělu se něco nelíbí ale nevíte co. Moje tetování vlka na hrudi jako kdyby začalo pálit. Odstoupil jsem od dveří a zhluboka dýchal, nejspíš se mnou cloumají emoce, přeci jen dnes tu mám být pánem já. Otočil sem klíčem a vešel. Pod pojmem kanadská chata se vybaví každému něco jiného, já znovu viděl velké ohniště kombinované s krbem uprostřed místnosti, lavice okolo připomínaly spíše gauče, všude množství kožešin, kuchyň byla součástí toho obřího obýváku, jen koupelna a záchod byly odděleny a byly vlastně přístavba navíc. Pojistky sem hned nahodil, jistič vedle dveří byl od strýce geniální nápad, zkusmo jsem rozsvítil lustr a budiž světlo, i přesto že bylo lehce k druhé hodině tak vevnitř chaty bylo dost temno. Pomalu jsem vybalil některé zásoby do kuchyně, zkontroloval že teče voda, lednice začala chladit, nikde není žádné rozbité okno, převlékl se rychle do pracovních věcí (monterky a flanelka jako za starých časů tady), vzal koš od ohniště a šel dozadu za chatu pro dříví, strejda se asi nešetřil, dříví tam bylo nasekáno jak na dvě zimy. Tomu jsem se lehce podivil, v okolí to byly samé velké borovice plné smůly takže jedno dřevo dokázalo hořet i celou noc a velmi hřát a přitom stačilo pár kusů spolu s trochou uhlí nebo briketou, chata byla také velmi dobře izolovaná takže teplo téměř neunikalo. Po návratu dovnitř bylo zatopení otázkou chvilky, pořád jsem si pamatoval kde jsou sirky a podpalovač. Oheň začal hořet a vůně hořící smůly okamžitě provoněla chatu. Rozhlédl jsem se okolo sebe v pravém rohu u okna stál stůl a na něm vysílačka o které mluvil Medvěd. Došel jsem k ní a zkusil jí zapnout, naskočila, pár diod se rozsvítilo a stejně tak malý displej s frekvencí, vedle na stole ležel zafóliovaný papír s popisem tlačítek a jaká je správná frekvence pro případ výpadku a resetu po bouřce + ohlašovací kód - Pustina volá město. Musel jsem se smát, strýc si prostě musel dělat srandu pořád.
Řekl jsem si že bych měl ze sklepa vzít nějaké uhlí nebo brikety, no jo ale jak ono se to do sklepa lezlo ? Vedle stolu s vysílačkou byla klasická dřevěná zeď až na to že ta zeď maskovala dveře dolů, vždycky jsem to bral jako strýcovu hru jak si cvičit paměť. Ale nikdy jsem je neotevíral já, vím že zevnitř byla klika ale zvenčí ne. Strýc si mě vždy dobíral že je otevře myšlenkou... Tak počkat vždy stál v kuchyni! No jistě, součástí pultu byla pěkná dřevěná mozaika , jeden kus byl ale úplně jiné barvy, jistě že to bylo tlačítko na otevření dveří. Po lehkém stisknutí cvaklo něco ve stěně a dveře se pootevřeli, vypínač hned u dveří (sem ho strýc přemístil poté co několikrát po tmě spadl ze schodů dokud byl vypínač dole) , vypadalo to že žárovka jede z posledního ale nepraskla, doufám že v šuplíku v kuchyni jsou náhradní kdyby něco. Sklep nebyl z největších ale uhlí se sem vešlo více než dost a brikety byly poskládány hned vedle regálu s barvami a laky. Nikdy jsem strýce neviděl něco natírat natož lakovat ale tak co, zase tak často sem tu nebýval. Samozřejmě v tu chvíli žárovka praskla, jak jinak. Vrátil jsem se nahoru a naštěstí našel novou v šuplíku v kuchyni kde vždy byly nové. Vytáhl jsem z batohu silnou baterku abych ve sklepě pořádně viděl a šel žárovku vyměnit. Když už jsem měl tu baterku v ruce tak proč si ten sklep neprohlédnout pořádně. Sklep působil hodně uměle, podlaha byla beton takže sklep vznikl první a nad ním až chata, ten kdo to tu tentokrát stavěl chtěl asi pořádné základy. Zrak mi spočinul na regálu s barvami, všechny vypadali jako koupené ale nikdy neotevřené, nepoužité. Laky to samé. Ve světle baterky jsem si všiml že na zemi pod regálem jsou malé koleje, zkusil jsem zatlačit a bez problémů sem odsunul regál stranou. Stěna za regálem byla lehce jiná, zatlačil jsem ale nic se nestalo. Hmm, strýc neměl rozhodně mojí sílu, jestli tu něco je použil by spíš tlačítko jako u vchodu do sklepa. Zkusmo jsem začal hledat dotykem na stěnu a našel jsem skrytou klíčovou dírku, klíč byl stejný jako k hlavním dveřím. Poté co bylo slyšet zřetelně cvaknutí v zámku jsem se opřel o stěnu a pohled co se mi naskytl mi vyrazil dech. Byla tu další místnost která působila jako bunkr v kterém řídit válku. Uprostřed obří mapa terénu položená na jakémsi obřím displeji, vpravo velký kamerový systém, obrazovky které přenášeli obraz z venčí (sakra kamery musejí být dobře ukryté když jsem si ničeho nevšiml), co mě zarazilo více ale byla levá strana místnosti. Skříně a stoly se zbraněmi a jeden stůl a tabule s hromadou papírů, poznámek a nákresů všeho možného - zvířata, nástroje, pasti! Nevím co se se strýcem stalo během posledních let ale tohle pro mě byla velká rána. Ano strýc měl brokovnici kterou vždy nosil u sebe a jen ve městě jí nechal v autě, chápal jsem to přeci jen je okolo divočina ale tohle? Proč by mapoval terén a to ještě pomocí čidel a kamer, že by tajně lovil zvěř v okolí? Zbraní tu bylo jak pro soukromou armádu, pušky, pistole, automaty, granáty, munice určená na průstřel plátů ve vestě, další náboje určené na pancíř, neprůstřelná skla. Zbraně na stole procházejí nějakou modifikací, nikdy jsem neviděl brokovnici se čtyřmi hlavněmi a radši na ní nebudu sahat. Na stole plném poznámek, nákresů a výstřižků z novin jsem se na chvilku zastavil. Poznámky byly v jazyce který jsem neznal, mezi výstřižky z novin byla i zpráva o tom jak mě tenkrát srazil řidič autem když jel na červenou, u toho připsaná sada nějakých poznámek, nevěnoval jsem jim pozornost. Vyšel jsem zpět nahoru k ohni a přemýšlel co jsem právě našel, proč jsem o tom nevěděl, kdy tahle místnost vznikla, proč mi jí strýc neukázal, co vlastně strýc dělal a kde bral na tohle peníze... Z těchto myšlenek mě vytrhla bouřka, možná je čas si odpočinout, nad oheň jsem položil rošt a připravil si maso jak jsem tu byl vždy zvyklý. Sprcha mě víc než překvapila, strýc tu měl poměrně velký bojler který ohříval díky oběma zdrojům elektřiny. Jen záchod byl pořád vlastně jen latrína. Když jsem se vrátil k ohni a přiložil přitáhl jsem si deku a uvelebil se na gauči s hrnkem horkého čaje na malém stolku vedle. Bylo na čase projít si to všechno co se událo.
Naposledy jsem tu byl před deseti lety. Od té doby jsem jen strýci psal dopis na jeho narozeniny, Vánoce a 1-2 do roka aby měl kontakt s rodinou, mobil neměl a tady by mu ostatně téměř k ničemu nebyl. Signál byl sice ve městě ale to by pro něj vždy znamenalo dojet nejdříve 10km lesní cestou od něj na silnici a tady dalších 40 km do města. Odpovídal většinou pohledem s nějakou krátkou zprávou. A před týdnem mi zavolal jeho advokát co má na starosti dědické řízení. Strýc zemřel na infarkt když si jel do města pro nové zásoby a nechat si opravit auto. Přál si být zpopelněn a rozprášen po okolí , to ostatně bylo provede dva dny po skonu a ve velmi malém kruhu jeho zdejších přátel, nepřál si žádné velké oznamování.
V jeho poslední vůli odkazuje svůj majetek mně, pod podmínkou že první noc poté co přijedu a přespím v domě sám. Sedl jsem druhý den na vlak a vyrazil, na místě už na mě čekal strýcův právník Mr. Deer a Medvěd. Medvěd se mi nabídl s odvozem protože strýcovo auto sice místní mechanik opraví ale čeká na nové díly motoru. Mr. Deer si ověřil že se jedná o mě a řekl že si druhý den dojede ověřit že jsem na chatě zůstal. Sám teď nepojede a zůstane ještě ve městě kvůli vyřizování. Po cestě na chatu se mě Medvěd přirozeně ptal co sem dělal těch deset let a já mu to vše vyprávěl. Dostudoval jsem, během střední jsem měl dobře našlápnuto v týmu atletů, moje sprinty a skoky trhali školní rekordy. Bohužel stačila jízda na motorce a jeden řidič co jel na červenou, zlomeniny mi sebraly šanci na budoucnost atleta, sice jsem svou formu dost vrátil ale bylo pozdě...
V tu chvíli mě z myšlenek vyrušil zvuk který jsem v chatě nikdy neslyšel a šel ze sklepa. Doběhl jsem do tajné místnosti a viděl že se spustil ten obří displej na stole pod mapou okolí. Na malém tabletu který byl pevnou součástí stolu sem hned zmáčkl tlačítko vypnout alarm. Zvuk sice ustal ale pořád se něco dělo, na displeji se hýbala jakási červená tečka a vypadalo to že se blíží z lesa přímo k plotu. Koukal jsem na kamery ale i přes noční vidění na některých z nich jsem nebyl schopný díky bouřce nic vidět. Ta tečka se hýbala dost rychle, je možné že bouřka vyplašila nějakého medvěda a ten teď mířil jsem v domnění že se tu schová? Podíval jsem se na regál se zbraněmi, chtěl jsem chytit Glock ale pak mi došlo že jestli je to medvěd potřebuju udělat velkou ránu a v nejhorším střílet na něj, nebudu riskovat, vzal jsem pušku kterou jsem nedokázal podle podoby určit, určitě upravovaná ale prostě mi sedla, okamžitě jsem k ní vzal zásobník a ani nekoukal co je v něm za náboje. Vyběhl jsem do deště s puškou v ruce. Ta věc měla být v okolí brány, přes déšť a vítr nebylo nic slyšet. A pak sem to zaznamenal, náraz do plotu, a ne jen tak nějaký, plot měl dvě vrstvy první dřevo a druhá kov, ten náraz byl jako kdyby do plotu najelo auto. Zbraň měla svítilnu a ne úplně slabou, v dešti ale bylo vidět fakt mizerně. V tu chvíli jsem zahlédl pohyb namířil jsem na to a asi sem i zakřičel leknutím, ta věc, to... nevím jak to popsat, vypadalo to jak člověk ale s hodně dlouhýma nohama a rukama, hlava ale byla jiná, jako kdyby netopýři nebo jak to popsat, tělo působilo až hladce skoro jako kdyby kůže byla jen ze šupin. Vystřelil jsem, ta síla výstřelu byla šílená, spadl jsem na zem, k čemu sakra ty zbraně jsou, výstřel z tohohle by na 20 metrů otočil menší auto na bok. Zděšeně jsem se rozběhl do chaty, zabouchl a zamkl dveře a běžel do sklepa podívat se na radar. Bylo to pryč ale co to sakra bylo. A bylo to tu vůbec nebo se mi jen něco zdálo? Až do rána jsem seděl u ohně se zbraní v ruce a téměř nespal, usnul jsem až k ránu asi na dvě hodiny, vzbudilo mě troubení auta. Medvěd a Mr. Deer přijeli. Každý svým autem. Mr. Deer jen konstatoval že podmínka byla splněna a dal mi podepsat papír na kterém bylo převzetí majetku strýce. Po podpisu řekl že na korbě jeepu je ještě truhla která je též součástí dědictví a vytáhl z brašny velký deník, oboje jsem prý směl dostat až splním podmínku a ne dřív. Truhla vážila alespoň 50 kilo sama o sobě a netuším co v ní bylo ale já i s pomocí Medvěda jsme měli co dělat abychom jí dostali k prahu dveří. Poté co se s námi Mr. Deer rozloučil jsem se a šel podívat k plotu kde jsem v noci vystřelil. Venku před plotem bylo v trávě poznat zbytky krve, takže se mi minimálně nezdálo že něco bylo za plotem. Ale jaká věc by dokázala přežít ten výstřel? Leda že bych netrefil a jen to škrábnul. Medvěd mě celou dobu tiše pozoroval a když sem šel k němu tak se rovnou zeptal: "Takže si to viděl taky, myslím prcku že je načase abych ti řekl to co ti Sam už neřekne." " A to je co? " zeptal jsem se. "Všechno co je v tom deníku a ještě víc. " Podíval jsem se na ten deník. Obří kniha uzavřená přezkou. A na ní nápis - lovcův deník - třetí část. "Vidíš ten text že? " otázal se Medvěd. "Ano, lovcův deník- třetí část, co je to Medvěde? " řekl jsem to dost hrubě ale bylo mi to jedno. "To, hochu je to čím se Sam živil. A co se ty budeš muset naučit. Lovit. "
Commenti