Fantasy - první kapitola

Udeřil jsem krumpáčem do krystalu a sledoval jak se sype na zem v malých úlomcích. Ano krystalové doly, obrovská dřina za málo peněz, prakticky za žádné, protože z výdělku dělníků se splácely dluhy jejich rodin. Dokonce i dluh té mé. Co na tom že jsem o rodiče přišel jako dítě, dlužili vládci peníze a to se neodpouští, hned jak to bylo možné musel jsem pracovat a aby toho nebylo málo přičetli k dluhů rodičů i dluh za mou výchovu. To byl výsměch, moje výchova bylo že mě naučili základy psaní a čtení a od sedmi jsem dělal všude možně, žil jsem v malé dělnické chatě s několika dalšími dělníky. Dělal jsem toho už spoustu od kácení dřeva, po nošení kamenů na stavby až teď do krystalových dolů. Tyhle doly nemohly nikdy dojít, krystaly v dole se samy obnovily po nějakém čase, a úlomky z těchto dolů se pak buď drtily na prach nebo se některé dobré si vzali mágové do svých náramků, holí, náhrdelníků... Neměl jsem doly rád ale přeci jen za ně bylo nejvíce peněz a když vydržím ještě deset let tak jsem volný, možná. Udeřil jsem znovu a na zem spadly další úlomky krystalů. Otočil jsem se vzal lopatu z kolečka a naházel do něj úlomky. A takhle znovu a znovu, když bylo kolečko plné odvezl jsem ho ke vstupu do dolu, zvážilo se, předák zapsal další dávku k mému jménu a já se vrátil zpět do dolů, takhle to šlo posledních několik měsíců po deset hodin každý den, samozřejmě jsem dělal přesčasy a tím pádem o dvě až tři hodiny déle než většina. Blížilo se datum kdy oficiálně dospěji, bude mi 18. Rodiče jsem ztratil před 17 lety, otec byl prý mág a skvělý šermíř, sloužil králi, matka byla zase lékárnice a zdravotní sestra v případě válek. To bylo taky to co stálo oba mé rodiče život, padli za krále a tuhle zemi. Otec si ale pár let před bitvou musel půjčit z královské pokladny peníze aby prý mohl postavit dům, protože chtěl založit rodinu. Dluh královské pokladně ovšem splatil jen z poloviny a když spolu s matkou padli v bitvě přešel dluh na mě, v té době roční dítě. Místní sirotčinec nás naučil jen základy psaní a čtení, chtěli z nás mít dělníky, ti šťastnější, talentovaní nebo bez dluhu (nebo opravdu s minimálním) to měli dobré, ty si mohl kdokoliv adaptovat. Některé nadané adoptovala přímo královská komora čarodějů. Měl jsem sice určité nadání na magii, musel jsem po otci zdědit dost ale vzhledem k výši mého dluhu jsem měl zapovězeno manipulovat s magií za vysoké tresty. Jednou jsem jen tak podvědomě zapálil svíčku lusknutím hned od dveří, jiný dělník mě samozřejmě nahlásil a já dostal 20 ran holí, dva dny jsem nemohl vstát z postele a nemohl tak ani pracovat ani jsem neměl nárok na jídlo. Od té doby jsem si dával opravdu velký pozor abych magii nepoužíval. Mrzelo mě to, mezi dětmi jsem prý v nadání k ní vynikal, mohl jsem prý být dost možná mezi nejlepšími čaroději v království kdybych dostal správný výcvik, to ale nikoho nezajímalo. Zajímavé mě teprve čekalo.

V den mých osmnáctin jsem vyrazil na šichtu jako vždy, po návratu mě čekalo překvapení. U vchodu do chaty kde jsem bydlel čekal královský posel a s ním několik ozbrojenců a úředníků. Jednoho jsem poznal, ten nám vždy po půl roc oznamoval kolik máme ještě výši dluhu. Jediné co mi bránilo ho zabít nebo aspoň zmlátit bylo že bych si svůj dluh navýšil tak že už bych ho já nikdy nesplatil. "Ty jsi Rexxar ?" zeptal se posel. "Ano." chtěl jsem původně říct nějakou kousavou poznámku ale nebudu riskovat. "Mám pro tebe balíček, byl uložen v uschovně a měl ti být předán v den tvých osmnáctých narozenin. Pojďme dovnitř." posel mluvit takovým univerzálním tónem, což jsem ostatně čekal. Uvnitř chatky položil na stůl něco co vypadalo jako truhla ale byla dost dlouhá a vysoká. Pak si odepnul od opasku krystal a vsadil ho do malé trojnožky a postavil to tak na zem. "Podle zákona máš právo si tento balíček otevřít v soukromí, myšleno že nebude slyšet co říkáš v případě že bys četl nahlas, já s tebou během uzavření v bublině nesmím mluvit, proto k tobě budu stát zády, jasné?" ten posel to musel říkat už hodněkrát. "Ano jasné." přikývl jsem. Posel luskl a okolo stolu na kterém byla truhla se objevila jakoby bublina, on se poté otočil zády ke mně a koukal tak přímo na stráže a toho královského úředníka. Otevřel jsem truhlu ta se po otevření víka rozplynula a na stole ležel celý její obsah - meč, rukavice s chráničem předloktí jakou nosili mágové a dopis. Zvedl jsem ho a přečetl si jeho obsah. Byl od mého otce, odkazoval mi meč který pro mě nechal vyrobit a jeho záložní bojovou rukavici. Oboje ode mě bude chtít prý odkoupit královský úředník výměnou za zrušení celého dluhu a mám to odmítnout. Jak by tohle mohl otec vědět? Buď viděl budoucnost nebo byl tak výborný stratég že tohle všechno očekával což by znamenalo že věděl o své nadcházející smrti. V tu chvíli se mi ozval v hlavě hlas. "Nedávej najevo nic, pořád dělej že čteš, vím že už jsi dočetl. Nezkoušej mi odpovědět, neudržíš narozdíl ode mne vážnou tvář. Tu výměnu co ti nabídnou rozhodně neodmítej hned, řekni že chceš čas na rozmýšlení do zítra do rána a v noci uteč. Ty věci by tvůj dluh splatili osminásobně a krom toho ty už dluh nemáš, stejně jako spousta dělníků, lžou vám. Ty věci jsou tvoje a dokud se jich dobrovolně nevzdáš tak ti je nemůžou sebrat." došlo mi že na mě mluví ten posel. "Proč bys mi to říkal ?" zeptal jsem se v myšlenkách, něco málo jsem o telepatii věděl takže si toho nevšimnou. "Ty umíš odpovídat myšlenkou, tak to bych nečekal. Důvod hochu je ten že tvůj otec mi zachránil život, třikrát. Dlužím mu to. V noci se vydej k severní bráně (ano chatky dělníků byly vlastně v obřím táboře, hlídanem táboře) po schodech vylezeš nahoru, pozor ať tě nevidí strážný dole a skončíš, máš v sobě magii takže bys to měl zvládnout aniž by ses zabil. Pak se dej po cestě a až budeš u řeky přejdi most, za řekou už budeš mimo území kam můžou stráže z tábora ale pozor pak na tebe nasadí asi lovce. Pak se dej po proudu dojdeš do vesnice goblinů, ti dokážou říct odkud přesně ten meč pochází a tam se vydáš, budeš tam v bezpečí." domluvil. "Dobře, zkusím to. Co když to nevyjde ?" zeptal jsem se. "No, tak buď utečeš nebo tě tu zabíjí ráno a nebo po cestě, moc možností nemáš." řekl stroze posel. "Můžete zrušit bariéru." řekl jsem nahlas. Posel se otočil a vypl jí. V tu chvíli promluvil úředník. "Náš král je ochotný prominout celý tvůj dluh výměnou za ty věci, zítra ráno odejdeš jako svobodný člověk. Bereš?" Jiný by po tom určitě skočil ale já byl varován. "Je to lákavá nabídka ale potřebuju čas na rozmyšlenou." řekl jsem. "Máš ho do rána." řekl úředník a spolu s poslem a strážemi odešel. Samozřejmě dva strážní zůstali u vchodu, to jsem čekal. Do úplné tmy ještě zbývalo dost tak se zatím aspoň najím.

Chleba, sýr a kus klobásy, klasická dávka jídla k večeři. Po dojedení jsem si řekl že se podívám lépe na ten meč. Vytáhl jsem ho z pochvy byl až překvapivě lehký a kovářský styl jsem nepoznával, elfové sice uměli takhle pěkné meče ale materiál takhle lehký měli přeci jen trpaslíci. Lehce jsem švihl vzduchem abych zkusil nějaké základní postoje které jsem ještě v sirotčinci viděl u těch co se směli něčemu učit. Meč proletěl vzduchem a kovový kotlík co stál na polici přede mnou se rozpůlil. Ani nebyl pořádně slyšet zvuk nárazu nebo říznutí skrz, tohle byl sakra dobrý meč. Nasadil jsem si rukavici a chránič na ruku a během pár vteřin jsem cítil jak krystal v rukavici vede magii do sebe. Raději jsem teď nic nezkoušel, při mém štěstí bych odpálil stěnu chatky. Jakmile padla tma tak bylo na čase vyrazit. Otevřel jsem malé střešní okénko a vylezl na střechu, od jedné chatky k druhé vedlo vždy lešení/můstek ze střechy na střechu. Nevím kdo to tak postavil ale teď se mi to hodilo. Díky tomu jsem byl během chvilky nepozorovaně u severní brány. Strážný zrovna sešel z ochozu a zalezl do své malé budky aby zahřál u ohně. Rychle jsem vylezl na kraj ochozu nad bránou, dolů to bylo dobrých 10 metrů, to nemůžu přeci skočit. Někde v dálce se ozval poplach, stráže už si všimli že jsem pryč, nemám na výběr. Nadechl jsem se a udělal krok vpřed. K mému překvapení jsem po otevření očí stál na zemi bez jakéhokoliv zranění. Dal jsem se do běhu po cestě. Za pár minut už jsem za sebou slyšel hlídače z tábora jak za mnou běží, přidal jsem. Slyšel jsem řeku a všiml si světla u mostu. Světla na mostě byly z krystalů a v noci samy svítily. Přeběhl jsem most a zastavil se, potřeboval jsem se nadechnout. Hlídači zastavili před mostem, chvíli se o něčem dohadovali a pak se rozběhli zpět do tábora, opravdu dodrželi pravidla a mimo jejich území nešli. Vydal jsem se po proudu řeky po tmavé cestě, za tu dobu už si moje oči zvykly na tmu a já viděl celkem dobře.

Najít vesnici goblinů u řeky mi trvalo až do úsvitu, nebyla tak blízko jak jsem si myslel. Goblini, malá rasa takových zelených skřítků se špičatýma ušima, uměli vyrábět skvělé přístroje (většinou i funkční), měli velké znalosti o zbraních, materiálech, místech. Nebyli to ani špatní společníci, moc toho nesnědli, mohli nabídnout spoustu historek a většinou dokázali i z absolutního šrotu udělat polní kuchyni. U prvního baráčku čekalo několik goblinů. "Co bys tu chtěl cizinče?" zeptal se jeden. "Potřebuju vědět odkud by mohl být tenhle meč." odpověděl jsem a pomalu meč vytáhl z pochvy. Goblini si mezi sebou něco zašeptali. "Něco takového mohli vyrobit jedině v Dol Natha, je to kombinace elfské a trpasličí práce, to je možné jedině tam." řekl jeden z goblinů. "Kudy se mám vydat abych se tam dostal ?" zeptal jsem se. O tom místě už jsem slyšel, byla to taková soustava skalního města na úbočí hory kombinovaná s obřími doly a jeskyněmi v horách a pod nimi, nikdy jsem ale pořádně necestoval po krajích takže jsem byl úplně ztracený. "Umíš používat navigátorská kouzla ?" zeptal se jeden z goblinů, předpokládal podle rukavice že umím magii ovládat. "Ne, nikdy jsem se neučil ovládat magii." odpověděl jsem a na tázavé pohledy jsem rychle vyložil svůj příběh. Goblini pokývali hlavami, jeden houkl do vesnice a za chvíli tu stál evidentně velmi mladý goblin. Jak se to pozná ? Měl jasně zelenou skoro až svítivou barvu, čím starší goblin je tím tmavší se jeho zelená stává. "Tohle je Godrick, ukáže ti kus cesty. Ví toho dost co se týče magie a může ti to po cestě vyprávět. Připravený Godricku ?" zeptal se ten goblin, řekl bych nějaký jejich náčelník nebo co oni mají. "Jasný, můžeme razit." odpověděl nadšeně Godrick. Až teď jsem si všiml že už má batoh s věcmi už připravený. Tyhle gobliní batohy byly sice malé ale měli toho v sobě vždy spoustu. "Tak jdeme, jdeme ať se do večera pohneme dost." řekl Godrick a vyrazil po cestě. Rychle jsem poděkoval a musel trochu popoběhnout abych s ním srovnal krok. Představili jsme se pořádně až během cesty. Taky mi během chůze vysvětlil že dělat někomu společníka/průvodce na cestě se mezi gobliny bere jako pocta a i mladého goblina jako je on to staví mnohem výše než některé staré kteří nikdy nikam nešli. Povídal mi i něco málo o typech kouzel, historii mágů v různých částech království. Já byl z místa kde žijí skoro jen lidé. Oproti tomu míříme do místa kde žijí elfové, trpaslíci, goblini a prý i pár orků a minotaurů. Nikdy jsem neviděl nic teda pardon nikoho z nich krom goblinů. Pár dní byla cesta klidná ale když jsme se blížili k velkým vodopádům Hut-nal a řece přes kterou jsme museli přejít téměř nad vodopádem (most byl z několika částí a byl těsně u kraje kvůli případné válce, proud byl neuvěřitelně silný a zničený most by znemožnil útok) jsme si v dálce za námi všimli skupiny jezdců. Královští lovci, teď nemyslím ty co by lovili zvěř, tihle lovci měli za cíl hledané lidi, bylo velmi těžké jim uniknout a pracovali přímo pro krále. Ale ani to že pracují přímo pro krále neznamenalo že můžou kamkoliv a dělat tam co chtějí. V Dol Natha budu v bezpečí ale musíme přejít ten most. K němu to byla ještě pěkná střeka do kopce, já i Godrick jsme velmi přidali na tempu. I tak jsem během cesty k mostu cítil že se blíží, po cestě jsem trénoval "téměř nerizikové" vlastnosti magie a tak jsem dokázal cítit blížící se nebezpečí. Věděl jsem že lovci nebudou mít problém s námi bojovat a dost možná klidně i překročit most za námi. Doběhli jsme k mostu, dřevěná konstrukce s lany se houpala nad rozpěněnou řekou, ke kraji vodopádu to bylo pár desítek metrů. Godrick běžel první a já se na kraji zastavil a zkusil zdržet lovce, chvíli mi to trvalo ale povedlo se mi vyčarovat iluzi vojáků stojícíh před mostem, to bohužel zafungovalo možná tak na prvního lovce, jak se vynořili další klidně jeden z nich švihl mečem a iluze byla fuč. Jeden z lovců byl zřejmě mág nebo použil nějaký magický předmět protože najednou byl přímo předemnou jako kdyby se tam přemístil. Tak tak jsem stihl vytasit meč. Nebyl jsem trénovaný v boji s mečem, pěsti bych asi trochu zvládl ale měl jsem proti sobě lovce a ne jednoho, zbytek mě určitě rychle dožene. Povedlo se mi ale švihnout dobře mečem a lovec na kratičký okamžik ztratil balanc, i ta vteřina mi stačila abych si s ním prohodil místo. Sice pořád útok vedl on ale já mohl pomalu couvat k bráně na konci mostu. Godrick už tam byl, křikl jsem na něj ať utíká pryč a nečeká na mě, kupodivu to udělal. Souboj jsem těžce prohrával, už jsem měl na sobě několik seknutí a zbývalo mi ještě pár metrů. Zbytek lovců už stál na mostě a pomalu šli ke mně, nechávali toho co u mě byl první aby mě i sundal. Stál jsem v bráně když mi odklonil meč do strany a kopnutím mě povalil na zem. Lovec zvedl meč a rozmáchl se dolů, chtěl mě prostě zabít. Podvědomě jsem zvedl ruku s rukavicí a zavřel oči. Čekal jsem bolest nebo tak něco. Po asi pěti vteřinách jsem otevřel oči, meč byl zaseklý v bublině kterou jsem okolo sebe vyvolal. Lovec se tvářil stejně překvapeně jako já. Tu magickou bublinu jsem navíc vyvolal tak že zablokovala průchod v bráně, zbytek lovců stál na mostě a nemohl na mě. Lovec zvedl meč a vrátil ho do pochvy. Pak mu okolo dlaní zazářila červená barva a já byl odhozen několik metrů i s mojí bublinou, to byl trochu problém. "DOST" uslyšel jsem mohutný hlas. Zvedal jsem se ze země když okolo mě prošli dva minotauři. Pohled na ně byl celkem fascinující, vždycky jsem si je představoval až moc jako krávu na zadních. Byli obří, každý měl dobré 3 metry, ano nohy působili jako kravské ale také obří a velmi svalnaté a chlupaté. Měli takové krátké kalhoty z nějakých plátů, na vrchní části těla měli pořádnou zbroj. Ruce odhalené jen na předloktí chrániče. Z hlavy jim rostly obří rohy, každému jinak tvarované. Jeden držel v ruce masivní sekeru, druhý bojové kladivo. Stáli předemnou. "TADY NEMATE CO DĚLAT LOVIC, VYPADNĚTE." řekl jeden z minotaurů, nekřičel ale jeho hlas velmi duněl. "Máme ho dovést ke králi, nestůj mi v cestě." řekl poměrně odhodlaně ten lovec co se mnou ještě před chvílí bojoval. "A PROTO SI HO CHTĚL ZABÍT, JE NA NAŠEM ÚZEMÍ A POD NAŠÍ OCHRANOU. JESTLI NECHCE TVŮJ KRÁL VÁLKU TAK NA NĚJ ZAPOMENE." řekl minotaur. Lovec začal znovu používat magii ale červená okolo jeho rukou teď byla úplně rudá. Minotaur ho najednou držel za kabát a ve vzduchu tak aby mu mohl koukat přímo do očí. "TY SE OPOVAŽUJEŠ POUŽÍT MAGII NA STRÁŽCE HRANIC ? FAJN, MOHL JSI ODEJÍT V KLIDU A CELÝ." řekl minotaur a dal mu hlavičku. Ozvalo se několikanásobné prasknutí. Lovec zřejmě tou hlavičkou přišel o zuby, čelist a nos. Během vteřin byli všichni lovci na druhé straně mostu a odjížděli na svých koncích pryč. "TO SI NEMUUUSEL." řekl druhý minotaur. "ALE MUSEL." řekl ten první. "Uf, jsi v pořádku." otočil jsem se za hlasem, stál tam Godrick. "Běžel jsem pro strážce, zrovna sem mířili když viděli že se sem hrne nějaká větší skupina." "Akorát na čas." řekl jsem. "MĚL JSI TO TĚSNÝ, ALE TEĎ UŽ SI SEM NETROUFNOU, MŮŽEŠ KLIDNĚ POKRAČOVAT DÁL." řekl minotaur a já měl pocit že mi duní zem pod nohama když mluvil. "CO TU VLASTNĚ POTŘEBUUUUUJEŠ?" zeptal se druhý minotaur. "Hledám toho kdo vyrobil tento meč." odpověděl jsem a ukázal můj meč. "HMM, VÝBORNÁ PRÁCE. TO BUDE NĚKDO ZE SEVERNÍHO DÓMU, JEN TAM JSEM VIDĚL TAKOVÉ ZBRANĚ. AZ DOJDETE DO MĚSTA POPTEJTE SE NA CESTU, TAM UŽ VÁS NĚKDO NAVEDE." řekl minotaur, zřejmě budou ještě chvíli hlídat u brány. "Díky." řekl jsem a s Godrickem jsme vyrazili po cestě směrem k hoře, prošli jsme krátkým tunelem skrz a otevřel se nám nádherný pohled. Město působící jako kdyby z hor vyrostlo. Všechny budovy a opevnění byly výše než my. Ty hory byly obrovské, tohle místo by se velmi obtížně dobývalo, možná proto tu mělo útočiště tolik různých ras co tu spolupracovaly. Před námi byl ještě k tomu navíc velký kamenný most vedoucí přes hlubokou propast. Na konci mostu byla masivní brána. U ní jsme se potkali s prvním trpaslíkem kterého jsem ve svém životě viděl, nahlásili jsme jména a důvod návštěvy, pobyt na místě na dobu neurčitou. "Hmm, dobrá. Jestli míříte do severního dómu tak to bude trochu těžší. Tam je cizincům vstup zakázán bez doprovodu. Počkejte tady na lavičce, zavolám někoho z těch co tam dělají. Přijde pro vás a pomůže vám najít toho kdo vyrobil ten meč, s ním vám pak případně sežene povolení se tu procházet samostatně." oznámil nám trpaslík. Tak jsme si s Godrickem sedli a počkáme. Trpaslík se otočil k jeho "hlídací budce" klepnul třikrát do toho co jsem považoval za zrcadlo. Sklo se najednou zakalilo do šedých barev. "Tady vstupní brána za mostem, mám tu člověka a goblina co hledají autora meče, i já bych předpokládal že autor je ze Severního dómu, pošlete pro ně někoho." jak domluvil sklo se stalo opět lesklým a působilo jako zrcadlo. "Komunikační krystaly, roztavené a slité do formy zrcadla, dobrý nápad." poznamenal nadšeně Godrick. "Výborný postřeh, je vidět že to máte vy goblini prostě v sobě." utrousil trpaslík ale dál se nám už moc nevěnoval. Dokud nepřišel jiný trpaslík, jeho příchod jsme poznali podle několika věcí. První věc - měl na sobě kovářský oděv ale z nějakých pevných a těžkých plátů takže velmi třásl zemí jak šel, druhá věc - hodně funěl takže byl i slyšet a třetí věc - kouřil dýmku z které šel dým jak z tavící pece. Někdo takový opravdu nešel přehlédnout. Podíval se na nás: " Řekl bych že to vy dva hledáte kováře, ukažte mi ten meč." řekl takovým bručivým hlasem. Vytáhl jsem meč z pochvy, viděl jen prvních několik centimetrů a hned se zeptal: "Rexxare ? Jsi to ty ?" "My se známe ?" odpověděl jsem překvapeně. "My dva ne ale ten meč si tu nechal vyrobit tvůj otec jako dárek pro svého syna. To že jsi tu ty s tím mečem znamená že ti již bylo 18 let a tvoje dědictví je právem tvé. Jo jinak já jsem Baugrin, kovotepecký mistr a jeden ze správců Severního dómu." řekl a podal mi ruku. Stiskl jsem jí a málem zakřičel, sakra to byl stisk. "Vyrobil jste tenhle meč ?" zeptal jsem se znovu. "Nejen já, bylo k tomu pár dalších, uděláme to jinak. Vezmu tě teď za králem ať ti dá povolení se tu volně pohybovat a tvému společníkovi taky. Mám tušení že se nám tu zdržíš hochu." řekl Baugrin s asi úsměvem, pod ty vousy nešlo vidět. Cesta ke králi netrvala dlouho, hlavní síň hradu a královy komnaty byly hned na začátku tohoto obřího komplexu. Prý to mělo co dělat s trpasličí ctí, v případě napadení byl král povinen být v první řadě obránců. Poté co jsme vešli do obrovského sálu jsem poprvé spatřil trpasličího krále. Seděl na trůnu na druhé straně místnosti, plnovous byl již šedý, téměř bílý stejně jako zbroj kterou měl na sobě. Podle velkého kladiva stojícího vedle trůnu mi bylo jasné že zdání klame. Tento na první pohled stařešina by zvládl dost možná bojovat sám i s drakem. Jeho stráže nestáli před ním ale v řadě za ním, pravda nejdřív jsem si myslel že to jsou sochy protože stály opravdu nehybně. "Stůjte tady, stráže by vás blíže ke králi nepustili." řekl Baugrin a vyrazil sám blíže ke králi. Začal na se s ním bavit o nás, kdo jsme, proč tu jsme a proč pro nás chce to povolení. Král mu pak odpověděl něco ve stylu že jsme jeho zodpovědnost a povolení nám bude uděleno. "Tak povolení máme." řekl jsem Godrickovi, ten působil překvapeně ale než stihl něco říct tak už u nás stál Baugrin. "Povolení nám král vydá, posel ho doručí k nám.