Stál jsem před vchodem do jeskyně a cítil magii, jinou a jinak než jsem byl zvyklý. Jako kdybych ji nasával všude okolo. Otočil jsem se a k mému překvapení jsem stál na srázu, jeskyně byla jediná cesta pokud jsem nechtěl volit skok do neznámých hlubin které se ztrácely v mlze velmi hluboko pode mnou. Mávl jsem rukou a objevil se mi v dlani plamen který mi poskytoval dost světla abych v klidu mohl vejít do tmy jeskyně. Nejdřív mi přišlo že jdu snad jen na místě pořád rovná chodba která nijak nestoupala ani neklesala. Čím dál jsem byl tím více magie jsem cítil. Nakonec jsem před svou zahlédl konec jeskyně, východ k nějakému světlu. Vyšel jsem do něčeho co připomínalo údolí v kráteru. Jediná cesta vedla přímo nad jezerem v úplném středu a tam končila. Voda pode mnou byla extrémně temná a ani s ohněm jsem neviděl pod hladinu. Šel jsem velmi opatrně ve chvíli kdy se cesta změnila na most a šel jsem přímo nad vodou. Přišlo mi jakobych slyšel hlasy ale jen šeptem a nedokázal jsem rozpoznat slova. Cítil jsem magii všude okolo, s každým krokem víc a víc jako kdyby i vzduch co dýchám byl magický. Uprostřed jezera most končil a nebyla tu další cesta, žádná nápověda co dál. Chvíli jsem se rozhlížel pak zkusil nohou lehce šlápnout nad vodou jestli není most třeba neviditelný ale opravdu tam nebyl. Sedl jsem si a začal meditovat třeba mě něco napadne. Nechal jsem otevřené oči a sledoval vodu před sebou, ta temnota byla divná skoro jako kdyby to byla nějaká ochrana jezera. Cítil jsem z té vody něco jiného než magii ale nedokázal jsem určit co. Najednou se ozval zvuk praskání dřeva a žbluňkání. Otočil jsem se, most se rozpadal od začátku a padal do vody. Měl jsem problém do té temné vody jsem fakt nechtěl ale za chvíli v ní prostě budu ať se mi to líbí nebo ne. Těsně předtím než se most úplně rozpadl tak jsem skočil dopředu. Samozřejmě očekávání tajné cesty nevyšlo a já spadl do vody. Nemohl jsem se v ní ale skoro hýbat, nemohl jsem nad hladinu, jako by mě něco táhlo dolů. Snažil jsem se plavat ale v té temnotě jsem najednou nedokázal ani určit kde je nahoře a kde dole. Docházela mi síla i zadržovaný dech, takhle se za chvíli utopím. Snažil jsem se povolat vodní magii abych se dostal ven ale marně. Cítil jsem všude jen prázdnotu a zároveň magii, divné bylo že jsem v té vodě vlastně necítil vodu, neplaval jsem, necítil jsem vlhko. Tak jsem to risknul a nadechl se. V tu chvíli jsem stál na vrcholu chrámu který se nacházel uprostřed jezera v místě kde končil most. Byla to zřejmě nějaká magická ochrana aby to odradilo ty co nemohli magii používat. Předemnou stálo několik postav nebo spíše duchů či nějakých zjevení. "Prošel jsi vstupní ochranou. Kdo jsi a co tu hledáš ?" zeptal se duch který vypadal jako mnich. "Jsem Rexxar. Potřebuju se naučit používat magii." neměl jsem důvod něco zatajovat. "Magii už ovládat umíš jinak by jsi se sem nedostal." řekl duch ženy v šatech z květin. "Nikdo mě nikdy neučil jí použít, doslova před pár dny jsem se dozvěděl že mám nadání na všechny elementy magie naráz. Jak to mám používat ?" zeptal jsem se duchů. "No tak především přestaň myslet touhle vaší novou znalostí magie. Všechny elementy může ovládat se správným tréninkem úplně každý. Musíš vnímat magii jako takovou, tak jak jsme to po století dělali my. Pokud pochopíš nejzákladnější principy magie budeš silnější než kterýkoliv čaroděj vašeho času." řekl mnich. "Jak to myslíš našeho času ?" tohle jsem opravdu nechápal. "Ti nejmocnější mágové se před už dávnou dobou rozhodli že je potřeba oslabit lidské vnímání magie. Dříve jí uměl používat prakticky každý, teď jen ta hrstka vybraných. Trvalo hrozně dlouho aby toho dosáhli ale povedlo se jim to. Věř mi že drtivá většina vašich mágů by neporazila ani toho nejslabšího mága z mé doby. O tolik jste klesnuli." řekl mnich. "Takže mě naučíte co přesně ?" pořád jsem byl zmatený. "Naučíme tě to co tvého otce hochu, jak doopravdy použít magii." řekl další duch, podle vzhledu dříve kovář. "Učili jste mého otce ?" zeptal jsem se lehce překvapeně. "Ano i tvou matku, uměli toho oba dost. Ale v rozhodné chvíli vyměnili svoje životy za tvůj. Váš král je potřeboval zničit, snažili se vrátit magii mezi obyčejné lidi. Ty jsi byl toho šíleného masakru v kterém zemřeli tisíce lidí ušetřen. Král tě potřeboval aby se dostal do tvé schránky, kdyby jsi mu ten svůj meč vydal zemřel bys do pár vteřin, to už by si on zajistil." dořekl mnich. "K čemu by byl králi můj meč ?" zeptal jsem se zmateně. "K tomu aby mu pomohl znásobit jeho sílu, vést ji lépe." řekl duch kováře. "Ten meč je zároveň i ochranou proti magii. Představ si že tě nelze napadnout na dálku, nikdo tě nemůže zabít pokud s ním nebudeš napřímo bojovat. Tuhle moc váš král chtěl." pokračoval dál kovář. Podíval jsem se na něj. "Něco mi říká že postup jak ten meč vyrobit si vytvořil ty." Podíval se na mě a souhlasně kývl hlavou. "Dost už tlachání, je na čase ukázat mu to." řekl hlas který šel zpoza mě, nestihl jsem se otočit a cítil jsem že usínám. Probudil jsem se někde v oblacích, ležel jsem na nějakém kusu tmavého skla. Okolo mě se ve vzduchu ve velmi širokém okolí vznášela hromada drobných, malých, velkých i přímo obřích střepů. "Co to sakra je ?" zeptal jsem se spíš jen tak sám sebe. Odpověděl mi hlas jednoho z duchů. "Tohle je tvoje mysl. Když to poskládáš zpět pak získáš přehled a informace které máš v sobě celou dobu, jen jsou v tuto chvíli ve fázi chaosu a zkázy, vnes do nich řád." "Jo poskládat to, a jak ?" na to už mi nikdo neodpověděl. Podíval jsem se pod sebe a viděl jen nekonečnou hlubinu. Zkusil jsem na jeden z menších kousků skla ukázat rukou a přitáhnout si ho, šlo to pomalu a cítil jsem námahu v celém těle ale šlo to. Když se kousky přiblížily k sobě bylo to jako by se zastavily a ten přitahovaný se zastavil a nešlo s ním pohnout, zřejmě patřil já místo kde se zastavil. Takže to bude jako obří puzzle, no super. Všiml jsem si jedné věci drobné střípky se samy začaly hýbat směrem k teď posunutému kusu, skoro jako by je přitahoval. Zkusil jsem přitáhnout další kus ale šlo to ještě hůře. Nakonec jsem to po pár pokusech zkusil jinak. Sedl jsem si a meditoval, vnímal jsem postupně každý střep v okolí a cítil jak je skládám do sebe. Vždy když se sebemenší kousky spojili cítil jsem novou energii. Nevěděl jsem co pořádně skládám, bylo to jako sada kruhů létajících okolo mě. V jednu chvíli jsem najednou začal vidět co se děje různě po světě. Král shromáždil armádu a míří na trpasličí království, chce můj meč, viděl jsem první střet sil u mostu, viděl jsem jak jeho vojska začínají prorážet do města... V tu chvíli jsem se probudil, ležel jsem na zemi v chrámu a duchové okolo mě. "Musím jim jít pomoct!" "Jen jdi, myslím že teď už chápeš svou sílu." řekl duch kováře. Ani mě nemuseli navádět, podvědomě jsem věděl co dělat. Jen jsem si pomyslel kde chci být a během vteřiny možná ani ne jsem stál v trpasličím městě. Boj už se dostával na vnitřní most. Král trpaslíků stál před svými vojáky a byl evidentně první kdo začne bojovat s nepřáteli. Za ním stál jeden z minotaurů, bylo vidět že schytal fakt hodně zásahů ale pořád má dost síly. Na druhém konci mostu se objevil král lidí, můj bývalý král. "Vydejte mi meč a mého otroka a to krveprolití skončí!" zakřičel přes most. "Jen si ho pojď najít!" zakřičel trpasličí král a zvedl své kladivo. "TOHLE JE MUJ BOJ!" zakřičel jsem a v mžiku stál před trpasličím králem. "Chceš mě a můj meč ? Pojď si pro ně, když to dokážeš." Evidentně jsem tím krále naštval, dal pokyn rukou a zpoza něj vyběhlo jeho elitní komando. Nebudu ztrácet čas touhle verbeží, z ruky mi vyletěly blesky takové síly že se z jeho komanda stala hromada očouzeného popela. Král lidí na mě koukal v údivu, pak mávl znovu rukou a dal pokyn k útoku zbylým silám. Než jsem se přes ně i přes použití elementů o síle jakou nikdy neviděli dostal na krále tak se přemístil pryč. To co zbylo z jeho armády se okamžitě vzdalo. Jeho království jsme spojili s trpasličím a trochu pozměnili systém. Otrocký kemp byl zrušen, teď v něm byli opravdu dělníci co dostávali normální plat. Ti nejvěrnější lidskému králi to několikrát zkusili narušit ale postupně jsme se jich zbavili. Já začal cvičit novou generaci mágů, silnější za posledních tisíc let. Bylo to z bezpečnostních důvodů. Měl jsem sny nebo spíše vize ve kterých jsem viděl obří armádu nestvůr vedenou lidským králem. Sice nevím jestli k tomu střetu dojde za mého života ale i kdyby ne, musím vědět že ho porazíme.
Comments