První dny v Severním dómu byly celkem klidné. Baugrin a Kalf mi ukázali kovářské dílny a obří výhně. Potkával jsem se tu se spoustou trpaslíků a několika elfy. Kalf mi ukázal některé základy pro boj s mečem a Baugrin zase dával poučky z obrábění kovů, výroby zbraní a historii Severního dómu. Plný boj mě ani jeden učit zatím nemohli - kvůli mému přirozenému nadání v magii musel trpasličí král svolat komkláve čarodějů a čarodějek sem do města. Během této schůze/setkání budu podroben několika zkouškám aby se zjistilo jak určit mé budoucí zaměření -> více magie nebo více fyzické síly a dovednosti. Godrick zkoušel přes ty jeho chytré goblinské věcičky zjistit od jeho lidí co se vlastně dělá jako zkoušky ale byla to evidentně velmi dobře chráněná informace. Během čekání jsem střídavě trénoval a pomáhal s různými věcmi všem v dómu. Nejčastěji přenášet vykované nebo rozpracované věci na jiné místo. Dokonce jsem se tu setkal s Orkem. Orkové byli další "obří" většina měla okolo 3 metrů. Hlava byla vlastně stejná jako lidská ale bez vlasů, ty jim nerostly, vousy taktéž ne. Měli malá špičatá ouška a z brady a tváří jim rostly kly různých tvarů. Byli mohutní a mohli působit i lehce tlustě, měli velmi hrubou ale zatraceně pevnou kůži kterou jen tak nějaká zbraň neprošla, pokud už si Ork vzal zbroj byla tato zbroj stejně těžká a masivní jako on. Baugrin mi vyprávěl že někteří orkové dokázali ve své zbroji ustát i kámen vržený katapultem bez nějakého zranění. Většina orků žila v jiných regionech a ve svých klanech. Těch pár orků co bylo v těchto spřátelených královstvích byli rarita. Ork jménem Gromm byl neuvěřitelně přátelský a velmi vzdělaný, navenek působil díky svému vzhledu jednoduše až tupě ale když promluvil bylo jasné že má dost velký přehled o světě. Patřil mezi kováře a i přes jeho velké pracky dokázal dělat i docela drobné až jemné věci. Využíval ovšem svou sílu rád na nošení nerostů do pecí, vypálených ingotů do skladů. Po večerech jsme s Grommem pozorovali z ochozu jedné věže oblohu a učil mě souhvězdí, jak se orientovat v neznámém terénu a jak poznat kdy se blíží změna počasí.
Godrick s Baugrinem na něčem pracovali podle plánů co si Godrick přinesl a chtěl pomoc vylepšit ale co to bylo tajili, prý se to dozvíme až to začne fungovat a nebo vybuchne. Dozvěděl jsem se také konečně o mém meči. Byl vyroben ze slitiny několika různých kovů, Kalf, Baugrin a Gromm jsou ti co ho vyrobili. Ve slitině jsou přimíchány dokonce drcené magické krystaly, ten meč mi měl sloužit jako pomoc při používání magie stejně jako ta rukavice. Obojí je prý ale jen pomoc pro začátek, ti co opravdu mají nadání na magii nepotřebují nic, krom silné vůle a většina čarodějů si namlouvá že jim to rukavice, hole, náhrdelníky a další věci usnadňují. Během pár týdnů zde jsem dost zesílil, každodenní výpomoci v dílnách k tomu sloužili dobře a taky jsem narozdíl od dělnického tábora měl dost kvalitního jídla. A taky trpasličího piva. To rozhodně nepodporovalo mojí sílu, naopak si člověk musel dát pozor. Orkové, minotauři a trpaslíci to pivo zbožňovali ale elfové a lidi moc ne. Po prvním napití jsem pochopil proč, bylo to jako dát bochník chleba na několik hodin pod vodu a výslednou kaši si nalít do krku. Sice to chutnalo dobře ale vzhledem k tomu že jsem se málem udusil při prvním ochutnání jsem zůstal u lidského piva. Říkalo se že trpaslíci dokážou žít klidně jen z jejich piva i dlouhé měsíce když chtějí ale nedělají to, rádi si dopřejí pečínku.
Přišel den konkláve čarodějů, do města se dostavilo spoustu čarodějů a čarodějek. Celý obřad se měl odehrát v zadní části hory královského paláce. Místo kam mohl jen málokdo vstoupit, jak se blížil večer byl jsem značně nervózní. "Klídek, prostě ti řeknou něco k tvému spojení s magií a máš to za sebou." uklidňoval mě Baugrin. "Kdybych neskončil už jako dítě s dluhem pro království měl bych to dávno za sebou. Vždyť neumím magii ani používat vědomě." odpověděl jsem mu. "Ohledně toho, to že rozumíš i jazykům tobě neznámým díky magii nedávej najevo. Mohlo by to být užitečné." poradil mi Baugrin. Někdo zaklepal na dveře. Byl to člen trpasličí stráže a nějaký čaroděj. Po cestě jsem neměl mluvit a jít jen za nimi. Prošli jsme se docela dost, vůbec mě nenapadlo že ze síně kde nás přijal král vede dlouhá a nepatrná chodba dal do hory která se dala najít jen díky magii, jinak by člověk naboural do kamenné stěny. Šli jsme dlouho a daleko cesta vypadala jinak, nebyla vyražená ale jakoby vypálena do skály. Došli jsme na velký balkón na druhém konci hory (pokud vím v nákresech města není a je zřejmě také chráněn magií) když jsme došli zhruba doprostřed všiml jsem si teprve že před námi stojí několik čarodějů. Když jsem se podíval za sebe zjistil jsem že tohle nebude balkón ale něco na styl arény. Za námi na skály byly klasické tribuny, v tuto chvíli téměř prázdné a sedělo tam jen pár noviců/učedníků zde přítomných čarodějů a čarodějek. Okolo mě stál najednou kruh postav. Mumlali si mezi sebou. "Jak víme že nám nerozumí?" řekl mužský hluboký hlas za mnou. "Vybodněte mu oči." řekla jedovatě žena vedle mé pravice. Měl jsem co dělat abych nedal najevo že rozumím. "Nerozumí, dobrý tak jdeme na to." řekl pro změnu hlas po mé levici. Z kruhu předemnou vystoupil vysoký muž jako jediný bez kápě. "Víš co obnáší zasvěcení?" zeptal se. "Ne, nevím." odpověděl jsem upřímně. Zaslechl jsem pár poznámek ale dělal jsem jako že nic. " Každý z nás co jsme nadáni magii je jiný. Máme některé společné rysy a vlastnosti ale lišíme se v tom co všechno umíme. Je několik okruhů do kterých se dělíme a to podle elementů - oheň, voda, vzduch a země. Každý element je nadán pro různé věci, třeba oheň jsou často bojovníci mezitím co země jsou léčitelé či průzkumníci." řekl ten muž. Pak o něco poodstoupil a mávl rukou. Nebyl sám, více čarodějů mávlo rukou. Přímo předemnou respektive okolo mě se začaly vznášet a poletovat čtyři koule, každá reprezentující jeden element. "Chyť svůj element." řekl hlavní čaroděj. Natáhl jsem se pro oheň - červenou kouli. Jakmile jsem jí chytil rozplynula se a já měl pocit že cítím žár uvnitř sebe. Podvědomě jsem šáhl po další - větru. Dost čarodějů si mezi sebou začalo něco mumlat ale neřešil jsem co říkají, šáhl jsem po vodě. Odněkud za mnou se ozvalo vyjeknutí. Sáhl jsem i po zemi, skoro každý sebou trhl. "Jeden element vidí i ti co nemají téměř talent, dva elementy jsou vzácné, tři mají jen ti nejlepší z nás, čtyři elementy nikdo neviděl po staletí, to není možné." hlavní čaroděj byl zřejmě velmi šokován. "Proto se ho chtěl král zbavit ? Kvůli téhle síle ?" zaslechl jsem za sebou, ten člověk zřejmě pocházel ze stejného království jako já. "Chci jeho krev, tohle musíme prozkoumat." řekla nejspíš ta stejná žena co na začátku zkoušela jestli rozumím jejich jazyku. "Je ještě jedna věc kterou tedy musíš projít." řekl zase hlavní čaroděj. Mávl rukou a vyvolal čtyři podstavce, každý se symbolem elementu. "Soustřeď se na elementy a namiř rukou na jednotlivé podstavce, uvidíme jakou sílu elementů opravdu máš." řekl mi hlavní čaroděj. Nechápal jsem proč by to chtěl. Někde za mnou se ozvalo: "Jestli bude mít opravdu tři nebo čtyři elementy, okamžitě ho musíme zabít, moc nebezpečný." všichni tomu hlasu přitakali, ještě že jsem jim rozuměl. Podíval jsem se na první podstavec - oheň, namířil jsem ruku a nechal mysl volnou. Z podstavce vyletěl obrovský plamen, žár jsem cítil až k sobě. Podíval jsem se na vodu a záměrně se soustředil, vyskočil takový malý pramínek. Vítr a zemi se mi povedlo potlačit, neprojevili se, nutno dodat že při potlačení jsem měl pocit že mi něco drtí páteř a stálo mě moc sil nedat to najevo. "Takže elementy jen vidíš ale skutečné využití má oheň a lehké voda. Podle síly toho ohně budeš převážně bojovník se zbraní co si dopomáhá útočnými kouzly. To se můžeš učit i sám. Konkláve je u konce. " řekl hlavní čaroděj a všichni začali odcházet zpět do města skrz tajnou chodbu.
Stál jsem na místě a čekal až odejdou, nemohl jsem tomu uvěřit. Měl jsem silné magické nadání a oni vlastně odmítli najít někoho kdo mě bude cvičit a ukáže mi jak používat magii. Bylo mi z části smutno ale na druhou stranu žiju. Najednou jsem uslyšel hlas v hlavě: "Neotáčej se, dojdi ke kraji balkónu a dělej že se kocháš pohledem." hlas patřil nejspíš ženě. Došel jsem ke kraji balkónu, po cestě jsem si ale nenápadně povytáhl meč abych byl připraven na obranu, něco bylo špatně. "Hlavní čaroděj stejně jako spousta dalších tuší že jsi potlačil svoje schopnosti všech elementů. Někoho na tebe pošlou, zkusí tě zabít, jsi příliš nebezpečný a mohl by jsi se stát příliš mocným." Otočil jsem se, nikoho jsem neviděl, ten kdo mě varoval si nejspíš velmi pospíšil aby se přidal k ostatním. Dalo se do deště, stál jsem u zábradlí a koukal na hory předemnou. V tu chvíli mi něco (asi přirozený instinkt) řeklo ať uhnu doprava. Udělal jsem to a tasil meč, na místo kde jsem před vteřinou stál dopadla těžká sekera. Proti mně teď stálo pět asi lidí v kápích, jeden zvedal tu obří sekeru ze země, další 3 měli meče a poslední měl řetěz - na jednom konci se srpem a na druhém se závažím. Nemluvili, jen teď čekali kdo udělá první krok. Jeden z těch co třímali meče se na mě rozběhl, ostatní stáli bez hnutí. Díky tréninku jsem byl víc než schopný vydržet rychlé útoky mečem a občas zahájit vlastní sérii výpadů. Najednou se dali do pohybu ostatní, měl jsem proti sobě přesilu, musel jsem to nějak vymyslet. Instinkt přežití udělal vše za mě. Mávnul jsem rukou a jednoho z útočníků odhodil silný vodní proud. Dalšího jsem k sobě přitáhnul a mečem ho probodl. Nadechl jsem se a vychrlil ze sebe oheň za který by se snad ani drak nestyděl, ze dvou útočníků zbylo jen pár kousků uhlí. Na posledního jsem už útočit nemusel, odněkud se vynořili Baugrin a Kalf, bez námahy odzbrojili oba zbývající útočníky, jeden byl ještě pořád trochu mimo z toho proudu vody co ho zasáhl. Z hory vyšel i trpasličí král. "Kdo jste že se opovažujete napadnou někoho kdo je mým hostem a to v mém vlastním království?" králův hluboký hlas se nesl snad až k horám naproti. Zajatci nemluvili, král pokynul a Baugrin bez mrknutí oka mávl jeho bojovým kladivem. Jednou ránou zlomil jednomu ze zajatců nohu a podle zvuku bych řekl že ta kost je teď na prášek, zajatec se svalil na zem a rozbrečel se. "Můžu vás tu takhle ničit ještě dlouho nebo můžete mluvit a skončí to rychle." Pořád ani jeden nemluvil. Tentokrát se po pokynu krále Kelf vztyčil nad druhého a doteď zdravého zajatce a škubl jeho rukou. Podle prasknutí a křiku úspěšný tah. Zajatec ležící na zemi začal mezi brekem mluvit. "Konkláve... Bojí...se...ho...." každé slovo ho stálo hodně sil. "Měli jsme ho zabít a pak zmizet, přímý rozkaz našeho krále, kdyby se chtěl mstít za svého otce naše království prý lehne popelem." řekl druhý zajatec který buď ignoroval bolest zlomené ruky a nebo se opravdu držel doufaje že za to bude mít rychlý konec. "Předpokládám že nemáte nic jak to dokázat že ?" zeptal se trpasličí král. Oba jen zavrtěli hlavou. "No každopádně vám věřím." řekl král a v tu chvíli oba zajatci padli, jeden s utnutou hlavou, druhému se naopak hlava celkem otevřela. "Musíš se naučit tu magii používat. Teď po konklávi tě král z vaší země bude chtít mrtvého ještě víc." řekl král. "A kdo mě jí naučí používat, mágové to neudělají." odpověděl jsem. To protože tvůj král je mocný čaroděj, je hlavou čarodějů v našem světě. A i čarodějové z jiných království se ho bojí. Je ale možnost jak tě to vše naučit." řekl král trpaslíků. "Poslouchám." víc jsem snad ani v tu chvíli říci nemohl. "Za dva dny je úplněk, z toho místa se dá pomocí magie otevřít průchod do magických míst kde se učila spousta těch starých čarodějů a i tvůj otec. Tvůj král nebo dobře říkejme bývalý král protože teď už jsi určitě na seznamu vyděděnců a tudíž ti nevládne, dokázal většinu těchto portálů zničit a tomhle neví. Budeme doufat že to neucítí." vysvětloval trpasličí král. "No dobře ale kdo mě tam bude učit ?" moc jsem to nechápal. "Magie sama údajně, aspoň tak jsem to slyšel. Teď si jdi odpočinout a za dva dny se tu sejdeme před půlnocí." pochopil jsem že více se o tom teď nedozvím a odešel jsem se vyspat. O všem jsme si ještě promluvili já Godrick, Baugrin, Kalf i Gromm se shodli na tom že mi to může jen pomoci ale budu tam muset jít sám protože magie je tam nepustí. Za dva dny chvíli před půlnocí už jsme stáli znovu v té tajné aréně. "Jak vlastně ten portál otevřu ?" ptát se na to minutu před půlnocí bylo možná lehce pozdě. "No ohledně toho." řekl král přistoupil ke mně a řízl mě do dlaně. Jakmile moje krev dopadla na zem jako kdyby měsíc znásobil svou záři. Stál jsem najednou v kruhu měsíčního světla. "Hodně štěstí." to bylo to poslední co jsem slyšel než jsem zmizel v záblesku světla a přistál na kraji nějakého vchodu do jeskyně někde úplně jinde v našem světě, teda snad našem světě.
Comments